Naše štěstíčka

Tak už máme od pátku Adélku doma. Když se Anička v pátek vzbudila, vytáhla z pod polštáře Kátinu kalkulačku, dala si ji k uchu a dělala, že telefonuje mamince do porodnice: "Ahoj mami, aha dobře, ano přijedeme, pa". Pak řekla: "Tatínku už musíme jet.". Ale ještě čas nebyl :). Uklidili jsme (v rámci našich možností :)) ). Zašli jsme koupit Adélce Kendamil, Anička si cestou dala oblíbenou zmrzlinku. Pak jsme vyrazili vyzvednout kytičku, umýt auto a pak už směr Motol. Po cestě spletitými chodbami nemocnice Anička nahlas opakovala: "Maminko jsi tady, miminko jsi tu?". Nakonec jsme vyjeli do pátého patra šestinedělí a na konci chodby už stála Káťa. Anička se za ní rozběhla. To bylo radostné shledání. Když jsme přijeli domů, Anička si pořád chtěla Adélku pochovat. Káťa vzala hnízdečko, obložila Aničku a podala jí Adélku do náručí. A pak nás holky dojaly, Kátě se podařilo zachytit krásnou momentku...

Obr. 1: Anička si poprvé chová Adélku