Když přijde clusterfuck

Tommy s Markem jsou zodpovědní za dotažení většího projektu, který je pro nás velkým ponaučením, zejména co se plánování termínů a organizování procesů týče. Vývoj skončil, kolegové vývojáři se přesunuli na jiné projekty, které mají své deadliny. Včerejší několikahodinové integrační testy s klientem ukázaly na slabá místa, která je nutné do středečního deadlinu odstranit. Na večerní rychlé poradě jsme spočítali celkovou pracnost na 4 člověkodny. Rozdělili jsme zbývající práci do třech kategorií. Práci, kterou zvládne jen zkušený programátor. Práci, kterou zvládnou méně zkušení programátoři. A množství rutinní práce s přesuny a opravou dat.

Nejsložitější práci si vzal Marek. Martin podal pomocnou ruku, přesunul Markovi ze svého týmu Patrika, jeho práci vykryje s Davidem a Lukášem. Na rutinní práci Marek podal inzerát na QuickJOBS. Z dřívějška víme, že to je nejrychlejší a současně nejefektivnější způsob získání brigádníků, jaký jsme dosud vyzkoušeli. Požadujeme znalost angličtiny a umět pracovat s excelem. Do hodiny máme 11 vážných zájemců. Marek vybírá tři. 

Když jsem dnes v osm přišel do práce, Marek zrovna končil s instruktáží brigádníků na sluchátku. Slyším, jak jim oznamuje, ať mají místnost pořád zaplou, že je během své práce bude mít na uchu a mohou na něj směřovat dotazy. V 9 telefon od brigádnice, vypadl jí internet a nemůže pracovat. Do Prahy to má daleko a nemůže dorazit. Marek obvolává další zájemce v pořadí. Do půl hodiny je domluvena další.

Kdyby Marek od začátku vyhodnocoval stav prací po menších blocích, mohl clusterfucku předejít. Svou houževností mne ale potěšil. Mé díky patří samozřejmě také Tommymu, Martinovi a Patrikovi.