Na zájem o produkty lze nahlížet z mnoha úhlů. Jedním z nich je, zda někdo produkt kupuje pro sebe, nebo jako dárek pro blízkého. To je klíčové především u předvánočních nákupů. U těch, kteří produkt kupují jako dárek, pracuji s následujícími hypotézami o nákupní motivaci:

• Nakupující chce darovat něco osobního, originálního, hmatatelného, ve stanovené cenové hladině ...
1. ...sám produkt má a chce ho dopřát někomu jinému.
2. ...sám produkt nevyužije, ale tuší, že obdarovaný ano.

Produkty MISURA šly zejména před Vánoci na dračku. Koneckonců, řada z nich jsou ideálními dárky a ve tvorbě a cílení předvánočních kampaních jsme nelenili. Velmi nás potěšilo, jakou cestu si spotřebitelé našli k nejvýkonnějšímu masážnímu přístroji MB1 Pro, navzdory jeho ceně v porovnání s menšími variantami. Vyplatilo se, že jsme v létě a na podzim investovali nemálo usílí do edukačního obsahu a videí, které jeho klíčové výhody představily. Jsme velmi vděčni za spolupráce se všemi, kdo se pro masážní přístroje nadchli i za pozitivní ohlasy, které jsme dostali. Vyvstávají však následující otázky:

• Zvýšily předvánoční kampaně hladinu povědomí o produktech a ...
1. ...koupí si lidé produkty i pro sebe?
2. ...produkty sice posloužily jako originální dárek, ale spotřebitel si je pro sebe nekoupí?

Ukazuje se, že i po opadnutí Vánočních svátků si lidé častěji nachází cestu nejen k distributorům, ale i na značkový eshop MISURA a pořizují si zde masážní přístroje, držáky, monitory atd.. Je to pro nás tak jedno z několika potvrzení (vedle například rostoucí hledanosti brandu), že se stále větší část lidí nejen dovídá o produktech značky MISURA, ale spatřuje je jako užitečné. A to mi dělá velkou radost, vedle toho, že se těším na rozšíření sortimentu, které Jirka připravuje.

Obr. 1: Část týmu MISURA během letního focení produktů v terénu

V prostředí služeb je běžné fungovat v režimu plateb za odpracovaného hodiny. Projekty jsou rozpočítávány na hodinové pracnosti. Servis je držen formou SLA s maximální měsíční hodinovou dotací. V TRITON IT, kde děláme weby a online marketing je tomu také tak. Vzhledem k tomu, že naše klienty tvoří zejména majitelé společností a zkušení manažeři, shledávají naši cenu zpravidla jako výhodnou. Nicméně čas od času narazíme na poptávajícího, který je, kulantně řečeno, odstřižen od reality. Zároveň je pro mne důležité komunikovat mantinely i směrem dovnitř. Rozhodl jsem se proto napsat tento článek. 

Náklady na každou na zakázce odpracovanou hodinu dělím do 12-ti složek...

1. Superhrubá hodina odborného řešitele - toho kdo tu hodinu odpracuje.
2. Kontrola kvality, práce toho, kdo odpracovanou hodinu v rámci celku zkontroluje a garantuje kvalitu výstupu pro klienta.
3. Provize account manažera, který se o klienta stará. Aby mohl trávit čas s klientem, naslouchat mu, přemýšlet o tom, co říká, chodit s návrhy, odpovídat na otázky.
4. Presales a networking (výběrka, námluvy, ukázky, piloty, setkávání s partnery atd). Po určité období bylo třeba pracovat, aby bylo možné hodiny začít prodávat. 
5. Práce CFO / účetního, aby se odborníci mohli plně soustředit na svou práci a netříštili pozornost fakturacemi, daněmi a další byrokracií.
6. Školení (čas školitele, který pracovníka vyškolil a průběžně školí respektive náklady na externí školení), aby byl odborný pracovník dostatečně zkušený.
7. Provozní náklady (nájem kanceláří, kde byla hodina domluvena, odpracována, že tam je elektřina, voda, kafe, čisto).
8. Režijní náklady, aby bylo možné se za klientem dopravit, u nás ho pohostit atd.
9. Licence za SW - vývojové či marketingové nástroje, ve kterých se hodina odpracovala.
10. Investice, díky kterým je firma odborně způsobilá a současně konkurenceschopná, aby bylo možné prodávat hodiny i v budoucnu.
11. Týmove aktivity (porady, teambuildingy, multisportky), aby byli odborníci sehraní a každá hodina byla efektivně odpracována.
12. Rezerva firmy, aby bylo z čeho platit další hodiny, když vypadne klient, a byla udržena kontinuita a kvalita pro stávající klienty.

Všechny hodiny odpracované interně (mimo zakázky) tvoří také náklady. Řada z nich další výše uvedené náklady také konzumuje. Lze zde také krásně demonstrovat rozdíl mezi firmou a freelancerem. Nechci zde shazovat freelancery. Naopak! Bez nadsázky říkám, že ti dobří jsou pro mne supermani. Musí totiž v jedné osobě zvládat všechny výše uvedené body, aby mohli dlouhodobě existovat a rozvíjet se. Já osobně jsem nikdy neměl ambici dělat one man show, zastávám názor, že výhodami firmy by měly být sdílené know how, kontinuita, schopnost rozvíjet se více směry současně, schopnost paralelizovat činnosti a dodat komplexní službu na klíč. Samozřejmě, aby toto bylo možné, je nutné chod firmy optimalizovat.

Obzvláště bolestivá jsou školení, presales a investice. Za každou hodinu běží plné náklady, leckdy pro více lidí současně a na druhé straně jsou nulové příjmy. Investice jsme tak schopni pokrýt především tím, že jakožto společníci odpracujeme většinu hodin bez nároku na mzdu. S oblibou tak občas hovořím o teorii podhodnoty. 

Paušální náklady jsou pak obecně postrachem firem prodávajících hodiny. Držet paušální výdaje nízko je klíčové pro zdraví celé firmy. Některým se vyhnout nelze - nájem, operáky, hardware, nezbytné licence. I zde neustále řešíme optimalizační problém, který případný nový paušální výdaj nám umožní pracovat efektivněji natolik, že si na sebe nejen vydělá, ale posune nás kupředu.

Včera vyšel v magazínu A2larm článek rozebírající, co je potřeba udělat proto, aby v ČR kvetlo více pšenky levičákům. Článek si stýskal, že na západě jsou levicoví aktivisté úspěšnější a rozebíral celou problematiku z více úhlů.

Článek nebudu odkazovat (nezaslouží si ani nofollow), nicméně jednu z nejvíce absurdních pasáží jsem pro názornost vyprintscreenoval.

Obr. 1: Zdůvodnění Daniely Ostré, proč mladí v ČR nevolí levici

Zde je můj názor. Pečení holubi do úst nelétají a nikdy sami od sebe létat nebudou. Slibovat někomu "jistoty" z cizího = tím, že seberu produkty práce a odříkání někomu jinému. To není nic jiného než zlodějna. Budu raději žít v nejistotě s vědomím, že o své štěstí se musím zasadit tvrdou prací a spoluprací se stejně smýšlejícími, než žít v nesvobodě. 

Poslední čtyři měsíce věnujeme s kolegy značnou část úsilí přípravě budování české značky MISURA. Martinův vývojový tým tvoří prezentační weby včetně dopadových stránek pro jednotlivé produktové kategorie. Tým Davida Prachaře včele s Honzou Ševelou tvoří designy, grafické podklady, produktové fotografie. Petr Kulhánek se stará o perfektní podporu na straně TRITON IT. Marek Bartoš se svým týmem tuní PPC kampaně. Lucka připravuje komunikaci na sociální sítě. Vydavatelství Čas i Glaceo již mají napsány zásoby mediálních výstupů a v jejich redakčních systémech již čekají články na publikaci. Zadání pro PR v rámci Placla jsou rovněž připravena.

Obr. 1: Natáčení podcastu se zakladatelem MISURA Jirkou Mihelem

Munice na připravované kampaně se nám již hromadí, přípravy finišují. Máme za sebou celodenní natáčení s rugbyovým týmem RC Praga Praha, celodenní natáčení ve spolupráci s Factory Pro, focení v coworkingu WeWork a Opero, focení v Knedlíně, focení v kavárně Marriott. Chci moc poděkovat Jakubovi Janků, Ríšovi a Tommymu za zorganizování zmíněných akcí a zejména také společnostem Factory Pro, WeWork DRN a Opero za upřímný zájem o produkty MISURA a poskytnutí zázemí. Moc si toho vážíme.

Těšíme se na zážitkové testování ve spolupráci s Testuj.to a Heurekou, které proběhne 30. 9. 2021. Celou akci bude moderovat Roman Vojtek, který se pro produkty MISURA také nadchl.

Vím, že dnes půjdu z práce později, chtěl jsem koupit ženě k výročí kytku online a neriskovat, že nenarazím na otevřené květinářství. První co mne napadlo byly "Kytky od Pepy", tak jsem toto klíčové slovo zadal do Google. Bezmyšlenkovitě jsem klikl na první odkaz. Vyskočil na mne svižný responzivní web od Shoptetu s krásným výběrem květin. To, že nejsem na webu Kytky od Pepy mi došlo až v momentě, kdy jsem očima vybral tu pravou kytici. Jinam jsem už nechtěl. Dokončil jsem objednávku a konverze putovala za Online Květiny Praha.

Obr. 1: Nedostatečně pokrytý brand, příležitost pro druhé

Sám jsem si tak na sobě opět vyzkoušel to, co vidím napříč množstvím PPC účtů, které s kolegy klientům spravujeme. A to, že značku se v PPC vyplatí pokrýt. Konverze z vyhledávání značky jsou v drtivé většině případů zastoupeny významným procentem z celkového počtu konverzí. A tam, kde je silná konkurence, rozhodně neplatí tvrzení "Značka je jistota, tu už jsem vybudoval, tak proč bych ji pokrýval".

Před rokem jsem psal o oblíbených pracovních portálech. Jak se postupně rozšiřujeme, objevují se u nás nové příležitosti. Začínají brigádou. S těmi, co to s námi (respektive se mnou) vydrží a posouvají se dopředu, objem spolupráce navyšujeme. 

Při výběru kolegů netrvám na životopisu, když dostanu věcný motivační dopis. A naopak, netrvám na motivačním dopisu, když dostanu zajímavý životopis. Podle něčeho ale předvýběr udělat musím.

Pokud uchazeč nezašle nic a odpověď obsahuje jen hlody, tak i kdyby to byl jediný zájemce, tak odpověď zahazuji. Proč? Zkušenost. Mnohokrát se mi potvrdilo, že pokud někdo nedokáže nebo nechce poslat životopis k tématu, nebo napsat smysluplný motivační dopis, tak s ním akurát marním čas, protože nedokáže přistoupit zodpovědně k práci.

Obzvláště mě vytáčí odpověď "měl(a) bych zájem o bližší informace". Mé inzeráty v drtivé většině případů vycházejí kolem normostrany délky, kde popisuji náplň práce a nastiňuji podmínky a očekávání. Stačí mi, že dotyčný mi pošle něco stručného, čím zaujme, a pak má na osobní schůzce neomezený prostor, vyptat se na cokoliv ho zajímá. Nemluvě o tom, že hodně vyprávím sám. To by si ale dotyčný musel nabídku přečíst.

Pro pobavení (a třeba i trochu negativní inspiraci) zde zveřejňuji výběr z odpovědí, které putují do koše. Upozorňuji, že u těchto odpovědí nepřišel žádný životopis, motivační dopis, či jiná informace.

Dobrý den,
je nabídka stále aktuální. Měla bych zájem o bližší informace.
Děkuji a přeji hezký den
K.K.

Takový email mě dokáže vytočit :D Já jsem prvotní informace poskytl, dotyčná žádné, ale dožaduje se informací. Informační přínos nula.

Dobry den,
mam zajem.mocinky dekuji za info atd. jo? tak diky, zatim pa
B.N.

Infantilní varianta předchozího. Dotyčná má očividně potíže s napsáním souvislé věty. Na druhou stranu, třeba je nižšího věku a má tedy velký prostor zkušenosti ještě získat.

Dobrý den,
Zaujala mě Vaše nabídka a rád bych se o místo ucházel. Žádný z výše uvedených požadavků by mně neměl dělat problémy.
Děkuji
K.R.

Tohle je trochu vyšší level. Dotyčný vytváří iluzi, že odpovídá k věci. Ale opět se nedovídám nic. Zhodnotil sám sebe, že by mu nic nemělo dělat problémy, ale klíč k hodnocení neposkytl.

Už delší dobu jsme se na poradách v TRITON IT bavili o tom, že by bylo super udělat teambuilding a někam společně vyrazit. Pořád nebyl čas a pak stejně přišel COVID19 a totální úzávěr. Řekli jsme si, že více času nebude nikdy, vyjedeme, jakmile se vše uvolní. 

Pro čtyřdenní teambuilding jsme si vybrali malebnou Loučnou pod Klínovcem a v neděli 30. 5. jsme postupně dorazili na místo. Kromě jádra TRITON IT jsme s sebou vzali Adama a analytiky z WebMedea services Richarda s Davidem. Navzdory předpovědím jsme měli po celou dobu krásné počasí. 

První den nám ráno Lucka udělala výborné lívance. Když jsme přišli na snídani, připadali jsme si jako v hotelu :)

Po snídani jsme vyrazili na výlet parním vláčkem z Oberwiesenthalu do Cranzahlu a zpět. Jízda byla suprová. Cestou tam jsme jeli v otevřeném vagonu a mohli obdivovat krásy okolní přírody. Bohužel v Německu byly ještě kavárny, restaurace či hospody zavřené, alespoň ta nádražní v Cranzahlu a ty, které jsme míjeli po cestě.

Po výletu následovala příprava oběda. Společně s Markem, Richardem, Davidem a Markétou jsme vařili těstoviny se smetanovou omáčkou se slaninou a gorgonzolou. 

Po obědě jsme se odebrali k počítačům pracovat, do té doby, než nadešel čas na večerní hry. Marek s sebou přinesl hru EVO, která mne, Martina, Patrika, Lucku a Adama velmi nadchla. Patrik s Martinem udělali perfektní česnekové topinky se šopákem z čerstvé zeleniny z nedaleké EDEKy.

Druhý den někteří po ránu vyspávali, jiní pracovali. S Tommym a Markem jsme zatím připravili k snídani toasty. Potom Tommy s oběma Marky a Markétou museli kvůli práci zůstat na chalupě. Zbytek jsme vyrazili a výšlap na Klínovec. Měli jsme parádní počasí a dokonce jsme si užili červnovou koulovačku.

Navzdory rozvolnění jsme po celé cestě na Klínovec nepotkali jediné otevřené bistro či restauraci. Jedno z bister těsně před vrcholem nás dokonce napálilo výraznými cedulemi "U nás otevřeno". Hustá síť cedulí nás navedla k zabedněnému domečku se zamčenými dveřmi a prázdnou terasou. Potom, co jsme se vrátili z výletu, vyrazili jsme všichni do Českých Hamrů na vyvhlazené pivo a dobré jídlo. 

Třetí den připravili Richard s Davidem luxusní míchaná vajíčka. Po snídani nás navštívil Jirka Mihel, se kterým jsme probírali postup prací na MISURA. Po obědě, který připravil Tommy s Markem jsme s Jirkou vyrazili do Božího Daru a udělali si vycházku po Ježískově cestě. Po výletu následovala práce a pak opět návštěva hospody Habsburg v Hamrech.

Dnes jsme vstali, nasnídali se, uklidili a vyrazili zpátky směr Praha. 

Tímto bych za nás za všechny chtěl poděkovat našem milým klientům MRM Stavební servis - specialistům na realizace interiérů - za pronájem perfektního ubytování. Dále chci poděkovat všem svým kolegům za vydařenou akci a pomoc s vařením i úklidem. 

Natálie z redakce Markeťáků mi udělala velkou radost. Na základě podkladů, které jsem dodal, napsala reportáž o tom, jak vypadal PR článek v roce 1943.

Před pár lety jsem zde psal, jak se dělalo PR v 16. století. Tentokráte mi jako zdroj informací neposloužila prohlídka zámku, ale návštěva mé pratety Alenky. Dostal jsem od ní novinový článek z roku 1943, který propaguje jejich rodinnou firmu. Velmi mne zaujala práce s klíčovými slovy, například "moderní stroje" :). Sice se tehdy nepředpokládalo, že článek bude chroustat Google, ale bylo potřeba lidem v hlavách vytvořit správné asociace. Vše podstatné je ve výše odkazovaném článku. 

Obr. 1: Rodina Bakošova

Prateta Alenka je ta nejmenší holčička, kterou drží Ján Bakoš (bratr mého pradědy). Osobně si pamatuji ještě svého "krstného dědka" (tak jsem mu říkal, protože byl "krstný tato" mojí mámy) Jána Bakoša mladšího (na fotce jako kluk vpravo). Měl velmi rád děti a já ho jako dítě zbožňoval. Uměl se vcítit do dětské duše, měl pochopení pro klukoviny a smysl pro dobrodružství. Navštěvoval jsem ho i pratetu v jejich domě na modranském náměstí. Nebo jsme za ním s mámou chodil na jeho chatu, kde mi vyráběl dřevěné zbraně.

Na fotce sedí můj prapraděd Karol Bakoš. Člověk, kterého jsem nikdy neměl možnost vidět osobně, ale vyprávěla mi o něm má početná slovenská rodina. S nejstarší dcerou Sidónií odjel do USA, kde pracoval jako dělník. Když přišel o nohu, vrátil se zpátky do Modry. Sidónie se v Americe provdala za přistěhovalce pana Rapoše a již tam zůstala. Karolovi další synové a dcery drželi celý život spolu a vedli k tomu i své děti. Své prázdniny na Slovensku jsem proto trávil návštěvami početných dědových bratranců a sestřenic.