Ve feedu na instagramu se mi objevil tento zápisek o nepodmíněném příjmu...

Obr. 1: Názory lidí prosazujících takzvaný nepodmíněný základní příjem

Vedl jsem nejprve krátký rozhovor sám se sebou...

Důstojný svobodný život, neboli zajištění základních potřeb na náklady veřejné instituce při garanci svobody. To zní krásně, že? O jakou svobodu to ale jde? O svobodu nepracovat pro peníze na zajištění základních potřeb. Připadá mi to jako oxymorón, ale OK. Když si teda nechci vydělat na chleba, tak kdo mi na ten chleba daruje peníze? No přece veřejná instituce. A to je kdo? To je stát. Aha a kde stát vezme ty peníze, aby mohli všichni mít na chleba bez práce? Z daní. Ale kdo ty daně zaplatí, když všichni budeme pobírat dávky? Ti kdo kromě pobírání základního příjmu ještě pracují pro peníze, z toho co si vydělají odvedou daň. Proč by ale měli pracovat pro peníze, když základní příjem mají už zajištěn? Chtějí třeba nějaký luxus mimo rozsah základních potřeb.

Chápu to tedy správně, že čím více lidí bude chtít luxus, tím více jich bude pracovat pro peníze? Nejspíše ano. A chápu to správně, že čím větší luxus budou chtít, tím více budou pracovat a opět více peněz přinesou? Nejspíše ano. Nestane se pak ale jejich luxus alespoň z části základní potřebou v očích těch, kteří nepracují pro peníze, nebude to zvedat tlak na neustálé zvyšování nepodmíněného příjmu? Musí být určeno co je luxus a co základní potřeba. Postupné zvyšování nepodmíněného příjmu je oprávněný požadavek.

Kdo určí co je luxus a co základní potřeba - jaké bydlení je základní potřeba a jaké luxus, kolik dovolených a kde je základní potřeba a luxus, jaké jídlo je základní potřeba a jaké luxus? Nevím. Je volno po večerech a o víkendu také luxus, co když si ho někdo nedopřeje a místo toho pracuje pro peníze? Potom z těchto peněz musí odvést daň pro ty, kteří požívají svobody nepracovat pro peníze? Práce se v postkomu přeceňuje. Dává se jí příliš času a hodnoty, stavíme na ní identitu. A tohle je toho důkaz. OK, takže je to problém těch lidí co moc pracují a mohou si zato sami? Ano, rozhodně, měli by se soustředit na vyšší hodnoty. Aha, takže hodně pracovat pro peníze je špatné. Ale těch hodně lídí co hodně pracují pro peníze jsou ti jediní, kdo dokáží nalít do státu peníze na vyplácení nepodmíněného příjmu. Říkám to správně? To není úplně pravda. Jakto, platí přece, že čím více pracují pro peníze, tím více zaplatí? Tak budou pracovat méně. Tak jo, kolik lidí musí pracovat pro peníze a kolik musí vydělat, aby pokryli nepodmíněný základní příjem všech, kdo si ho údajně zaslouží, a co je bude motivovat k tomu pracovat pro peníze, když většinu času, který budou pracovat navíc odpracují pro ty, kteří prací pro peníze na živobytí pohrdají a pohrdají i těmi, kdo tuto práci vykonávají?

Takzvaný shitjob

Uráží mne slovo shitjob. Neúcta k práci z něj doslova stříká. Pokud má kdokoliv pocit, že jeho práce je shitjob, tak ať jde a vytvoří v konkurenčním prostředí lepší pracovní podmínky pro sebe i pro druhé. Ať zaplatí nejdříve druhým za neshitjoby, které jim vytvoří a potom ať zajišťuje své základní potřeby. Psal jsem o tom již v článku Svoboda volby verus jistoty. Pokud se shodneme, že klíčovou prioritou je svoboda. Potom se mohu svobodně rozhodnout dělat co chci, nedělat co nechci, respektive nedělat vůbec nic. Ale potom nemohu očekávat, že mi společnost zajistí jakékoliv jistoty.

Údajná potřeba změny vnímání práce

Zmíněný text rovněž tvrdí, že je potřeba změna vnímání práce, protože práce přece není jen placená práce. To jsou mi ale novinky. Zde se levičáci usvědčují z toho, co si myslím už dávno, že těmi nejvulgárnějšími materialisty jsou právě oni. Jsou první kdo při své závisti a lenosti myslí na peníze. 

Ve svobodné společnosti lze práci druhým prodat, investovat, nebo darovat...

1. Prodat; Pokud je mi někdo ochoten za práci zaplatit, je pro něj prospěšná. Lepšího důkazu není potřeba.
2. Investovat; Pracuji pod rizikem, že peníze za svou práci nedostanu, ale současně získávám příležitost, že v budoucnu investovanou prací vydělám alespoň její původní hodnotu. Toto zná každý podnikatel a každý obchodník, který řeší presales. Úspěch stát královsky zdaní, těch několik předcházejících neúspěchů nikdo nikomu nenahradí. Tak to je. 
3. Darovat; Každý z nás může kdykoliv komukoliv svou práci darovat. Pomoci tím někomu, či mu udělat radost. Sami si můžeme určovat komu pomůžeme a jak moc. Potom bychom ale měli být skutečně uvědomělými dárci a nepožadovat po někom třetím, aby nám tuto pomoc uhradil.

Co je na tomto nejasného? Leda, že bych měl nějakou činnost, třeba koníček, o jehož výstup by druzí lidé nestáli. Nechtěli by jej koupit, ani nevěděli o jeho využití ve formě investice. Ani by se sami od sebe nehrnuli, abych jim zmíněný výstup či zážitek daroval. A snažit se někoho o výhodách mého výstupu přesvědčit by bylo pod mou úroveň. Ale já bych požadoval opět po někom třetím, aby mi tuto činnost financoval, protože se z mého subjektivního pohledu jedná o "vyšší smysl".

Vzdělání versus generování pracovní síly

Tak tohle je perla: Poskytuje vzdělávací systém vzdělání, nebo generuje pracovní sílu na trh práce? Pokud to druhé, tak děti ve školách už pracují a měly by dostávat mzdu. 

Proč vylučovací poměr? Proč buď a nebo? Copak existuje ještě jakási forma vzdělání, která se vylučuje s uplatněním na pracovním trhu? K čemu slouží takové vzdělání?

Kdo by dětem měl dávat mzdu, když ještě nikde nepracují a nemají potřebnou kvalifikaci a životní zkušenosti? Zase občané státu? Ti občané, kteří už platí veřejné školství, ve kterém pořád slýcháme o podfinancovaných vyučujících? Nebo snad korporace, které by si měly žáky po škole rovnou rozebrat do svých mlýnků na maso?

Moji rodiče a prarodiče mne vychovali k úctě k životním zkušenostem starších lidí. Se slovenským dědou jsem strávil hodiny vyprávěním o druhé světové válce. Nelituji ani minuty, kdy jsem po škole či po práci navštěvoval svou pražskou babičku, koupil jí cestou její oblíbené pivo a tahal z ní rozumy. Jak probíhala okupace, jak osvobození, kolektivizace, normalizace, jak se stavěla k různým životním situacím ve společnosti i osobním životě. 

Dnes už prarodiče nemám, ale z jejich povídání mám na paměti, s kým mají lidé na Ukrajině tu čest. Děda mi mnohokrát vyprávěl jak probíhalo osvobození od nacistů v jeho rodném městečku Modra. S Němci zde svedli těžké boje Donští kozáci. Byly to menší bojůvky, které čistily okolí. Místní jim pomáhali. U pradědy na statku bydlel sovětský důstojník. Když se loučili, děda mu jako kluk pomáhal zapínat těžký kožený kabát a nesl mu z rohu kuchyně bubnový samopal. Důstojník si dal samopal přes rameno, dědu pohladil a řekl mu a jeho rodičům: "utečte, my jsme hodní sověti, ale to co jde za námy je zvěř, utečte". Praděda s prababičkou zakopali cennosti a rozhodli se i s dalšími sousedy utéct z Modry do nedaleké obce Králová, kde se schovávali ve stodolách. Dědova stará babička, které bydlela o několik domů dál, řekla, že ona jako stará už nikam nepůjde. Stejně tak děti schované na místní faře neutekly, mezi nimi byla mimochodem i pozdější slavná herečka Květa Fialová. Přišla druhá vlna - slavná rudá armáda - negramotné loupežnické opice, které už ani s nikým nebojovaly. Rusové obsadili Modru. Kradli a znásilňovali. Znásilnili nezlilé holky včetně Květy Fialové i dědovu babičku. Ti, co se usídlili na dědově statku, povraždili veškerý dobytek. Ne z hladu, jen tak, pro zábavu. Z celé krávy si třeba uřizli kousek masa a opekli na dvoře zbytek hodili do sklepa. Když se děda vrátil, uviděl tu spoušť. Chlapům tekly slzy, když viděli zmasakrovaný dobytek, který od telátka vypiplali. Obraceli se jim žaludky, když vyklízeli tuny tlejícího masa ze sklepů. Toto dědovo vyprávení jsem si vybavil, když ukrajinec Pavlo, kterého sleduji na Twitteru, sdílel "jen tak" vystřílený kravín z takzvané "speciální vojenské operace" válečného zločince Putlera. Ovocné stromky na dědově statku byly rozstřílené samopaly. Jediná statná hrušeň to přežila. Děda kolem ní se mnou chodíval a ukazoval mi díry po nábojích: "Miško, pamätaj si, toto nám tu zanechali naši osvoboditelia". Nic se nezměnilo.

Dnes, když si už chtě nechtě musím přiznat, že jsem ve středním věku, vyhledávam ale pořád moudrost starších, od kterých zkušenosti získávám, a obklopuji se mladými, kterým se zkušenosti snažím předávat. Alespoň těm, kteří o to stojí. V mé osobní bublině si nemohu stěžovat na hloupé a morálně pokleslé mladé lidi. Naopak některé obdivuji, zejména, když je srovnám se sebou samým v jejich věku. Nad chováním některých lidí v médiích, ať už těch klasických nebo sociálních občas jen kroutím hlavou. Řada čerstvých absolventů argumentuje tím, že nemusí mít žádnou úctu ke staršímu člověku, se kterým nesouhlasí, nebo o kterém se ze zdroje, který považují za důvěryhodný, dozví, že údajně řekl či vykonal něco špatného. Toto je cesta do pekel. 

Naše etiketa, která vznikala po staletí, hovoří jasně. Vykání, zdravení, představování se, způsoby vedení rozhovoru. To vše má svůj význam. Když potkám o generaci starší uklízečku, zdravím první i kdybych si myslel, že jsem ředitel zeměkoule. Na sociálních sítích neznámé osobě nejprve vykám, zejména, když předpokládám, že může být starší než-li já. Svět se sice neustále mění, ale základní principy jsou dlouhodobé. To platí i pro profesní život. Dnes vím, že hodiny poslouchání Miroslava Viriuse při našich cestách na konference, Jaromíra Kukala při našich diskuzích, Davida Prachaře a dalších mi pomohly a pomáhají vyvarovat se množství životních omylů.

Lidstvo přečkalo a rozvíjelo se po tisíciletí díky předávání zkušeností a varování se před riziky. Úcta k moudrosti starších se z dlouhodobého hlediska vyplácí. Naslouchání umožňuje jednotlivcům i společnosti vyvarovat se opakování stále stejných chyb.

Obr. 1: Ilustrační obrázek, zdroj Pixabay

Seznam vážně perlí. Poté, co jeho redaktorka v osobních úvahách defacto lobuje za zrušení živností, tady máme další skvost "zdanění práce robotů" v článku od Pavla Cechla. 

To snad nevymysleli ani za úpadku starého Říma, že by lidem zdanili kladivo či pilu. Nežijeme v žádném matrixu a nežijí tu kolem nás žádné robotí bytosti. Jen jsme si ve snaze inovovat a přežít vytvořili značně pokročilé nástroje. Ať už se jedná o kus hardwaru, či softwarovou aplikaci, pořád jsou to jen nástroje, které je potřeba vymyslet, vytvořit a provozovat. Nejen, že je nutné platit provozní náklady, ale také je potřeba nástroje obnovovat či vylepšovat. Nemluvě o tom, že každá firma musí platit daně. I kdyby neměla žádné zaměstnance a roboti by se zázrakem sami zainvestovali, postavili, naprogramovali i udržovali, tak firma zaplatí minimálně DPH a daň ze zisku. 

Jako naprosto absurdní, populistický, ba dokonce vyděračský beru argument: "Jinak se řada lidí propadne do chudoby". Proč by se pracovitý člověk měl sám od sebe propadnout do chudoby? Čtu dále a čekám, kdy bude toto tvrzení rozvedeno. A je to tu...

Tak jako v minulosti nesebral lidem práci psací stroj, počítač, automobil či důlní rypadlo, tak lidem práci nesebere ani automatická pokladna, importér faktur nebo samořiditelné vozidlo. Ti co přemýšlejí a chtějí vytvářet přidanou hodnotu naleznou uplatnění v nekonečné inovaci a zlepšování strojů a programů. A ti co preferují rutinní práci naleznou uplatnění například jako údržbáři. Jak říká profesor Wolfgang Wahlster, lidské ruce budou naštěstí potřeba ještě hodně dlouho. 

Citované odstavce však v sobě skrývají ještě větší jed. Ten zcela vypluje na povrch po přečtení následujících...

To je víra v lidi a jejich pracovitost, že? "Protože by někdo nemusel chtít pracovat, tak ještě zvýšíme už tak extrémně vysoké daně a sebereme ještě více těm, kdo po nocích hledají příležitosti, jak sami sebe a své zaměstnance v tomto daňovém pekle uživit. A aby toho nebylo málo, zdaníme jim ještě nástroje, které po mnoho let vyvíjeli a inovovali."

Nutno říci, že autor kromě pana Semeráda, šéfa odborů ČMKOS Josefa Středuly a europoslankyně Mady Delvauxové cituje také Jiřího Halbrštáta z ManpowerGroup, jehož názor tvoří protiváhu výše zmiňované demagogii a s nímž se do velké míry ztotožňuji.

Pevně věřím, že zvítězí zdravý lidský rozum a přání sociálních inženýrů a levicových demagogů zůstanou nevyslyšeny.

Když jsme s Patrikem Maliosem před více než rokem založili Profi průmysl - magazín o průmyslu a technologiích, říkali jsme si, že by bylo hezké za rok dosáhnout na nějakých 20 000 unikátních čtenářů měsíčně. V prosinci 2021 jsme začali atakovat hranici 150 000 návštěvníků.

Líbí se mi jak se kluci a holky z Vydavatelství Čas snaží zaujmout zajímavými tématy a současně se vyhybají clickbajt titulkům. Výsledek? Naši čtenáři neodcházejí po deseti vteřinách, přečtou si rádi celý článek a čím dál tím více se nám jich i vrací.

Obr. 1: Nejúspěšnější články v magazínu Profi průmysl

V pojetí studentů a nadšenců tvořících obsah pro Profi průmysl a Czechsight není naštěstí věda a technika černá kronika či záhadologie. Sám jsem se nechal u řady magazínů kolikrát nalákat na články s titulky typu "hrozí srážka s velkým asteroidem", kdy se po rozklinutí člověk dozví, že musíme počítat s teoretickou hrozbou, nebo že nás mine asteroid, který se s námi může srazit s pravděpodobností 0.0000000-nic. Nebo zpravodajskými titulky informujícími o děsivých katastrofách, u kterých se po prokliku dozvíte, že se udály v roce 1860. Obvzláště alergický jsem již také na titulky obsahující slova "záhadný / záhadná / záhadné", nebo fotomontáže hořící / rozlomené Zeměkoule, doplněné katastrofickými nadpisy. Výsledek? Příště už těmto magazínům žádný nadpis nevěřím a nerozklikávám je. A řekl bych, že taková rezistence se postupně buduje u řady z nás. Koneckonců Profi průmysl ukazuje, že zaujmout lze i bez podobných titulků.

Rok se opět sešel s rokem a já již tradičně píši souhrn své práce. Minulý rok jsem psal o tom, že vyhodnocení každý rok odkládám. Tentokrát jsem se rozhodl být dochvilný. Inspirovalo mě k tomu také hezké shrnutí od Jardy Pajskra. 

Celkově nám uplynulý rok přinesl řadu nečekaných změn, dílčích útrap, ale i nové bezvadné lidi a skvělé příležitosti. A já mám pocit, že byl zatraceně dlouhý. Protože mám rád čísla, obrázky a příběhy, již tradičně vše shrnu pomocí komentovaných grafů...

Obr. 1: Čas strávený prací ve WebMedea Services a TRITON IT

Tento rok jsem téměř shodný objem času věnoval oběma firmám. Můj pokles objemu práce ve WMS měl především dva důvody. Prvním byla větší zastupitelnost ze strany Davida s Richardem, kteří udělali velký pokrok a dokázali na většině zakázek pracovat samostně. Druhým byl pokračující přesun presales do TRITON IT ve snaze odlehčit WMS. Analýzy pro firmy KENDAXA, ZLINER, UVT NET, nebo TK SPORT tak byly v rámci WMS realizovány na základě vztahového marketingu TRITON IT. Naopak za vzrůst mé práce v TRITON IT může jednoznačně režie.

Má práce v TRITON IT

Celý rok 2021 se nesl v duchu turbulentních změn a snížené schopnosti predikovat další vývoj na trhu, nejen co se důsledků vládních opatření týče. Těžký byl obvzláště konec léta a podzim, abychom si mohli užít hezký prosinec. Zažili jsme toho letos hodně a dost se změnila náplň mé práce v TRITON IT :).

Obr. 2: Vývoj rozdělení mé práce v rámci TRITON IT. Tento graf dává smysl teprve v kombinaci s grafem 4 :)

Přelom 2020 a 2021

Na přelomu roku 2020 a 2021 jsme přišli o několik klientů. Většinou byl jejich podnik covidovými opatřeními tak těžce zmrzačen, že už nebylo koho kam přivádět a marketing přestal mít smysl. První lockdown ještě nějak přežili, ale ty další už byly likvidační. Prověřilo to pevnost vztahů s klienty. Nesmírně si vážíme těch, kteří ať už měli či neměli těžkosti, nesklouzli k levárnám a dokázali nám s hrdostí říci "promiňte, teď na Vás nemáme, ale chceme s vámi pokračovat, chceme vaše nápady, chceme se s vámi alespoň potkávat a jakmile to půjde znovu to rozjet". S takovými jsme pak během roku 2021 objevili možnosti win win spolupráce a mohli se společně radovat z jejich postupného zotavování.

První kvartál 2021, méně kampaní, více webů

I přes výše zmíněné težkosti a těžký lockdown na počátku roku 2021 pro nás minulý rok začal enormním množstvím práce. Jednalo se zejména o tvorbu webů. Zvýšená poptávka po webech začala už s prvním lockdownem v roce 2020. Objevily se nové příležitosti, neboť byla řada podnikatelů v důsledku změn nucena tvořit či inovovat webové prezentace. Nebylo to pro mě úplně překvapení, už v roce 2020 si od WMS k tomuto vyžádala média analýzu, část je například v MAM. Nicméně musím přiznat, že nás změna struktury dodávaných služeb finančně zabolela (o tom více níže).

Současně se objevila i varování. Honza z SCMetal perfektně predikoval růst cen vstupů a spirálu, co se může roztočit. S Tommym, Markem a Petrem jsem se o tomhle varování několikrát bavil. Dospěli jsme k závěru, že jsme sice chudí a malá firma, ale nesmíme hromadit peníze a ve strachu hned bezhlavě začít škrtat náklady, musíme se proinvestovat. Najít cesty kudy.

Druhý kvartál 2021, větší příklon k B2B, MISURA

Začaly se rozjíždět nové spolupráce, na kterých jsme s Tommym rok pracovali. Psal jsem o tom již v souhrnu 2020, že jsme se začali více orientovat na B2B marketing (pro výrobní a průmyslové podniky dodávající svá řešení jiným firmám). To jsme v TRITON IT koneckonců byli už téměř od začátku. Nicméně v roce 2021 se náš příklon k B2B ještě zvětšil. Začali jsme pro nové (vypresalesované) klienty realizovat první zakázky, analýzy weby. Náš partner a můj kamarád Lukáš spustil perfektní nástroj Mailhunt, o Mailhuntu samozřejmě hned napsali Markeťáci. David Prachař s Dušanem nás seznámil s Jirkou Mihlem. Po úvodních jednáních jsme rozjeli spolupráci s MISURA jakožto náš další investiční projekt. Především zásluhou Lucky jsme se začali i uvnitř firmy více kultivovat z party ajťáků na profesionálněji působící tým, co se firemní kultury týče. Na začátku června jsme uspořádali společný TRITON IT + WMS teambuilding v Loučné pod Klínovcem. 

Přelom druhého a třetího kvartálu 2021, očekávání růstu zakázek, růst týmu

V momeně, kdy vidím příležitost růstu, snažím se zvětšovat tým s předstihem. Nějaký čas totiž zabere nové kolegy vyškolit. Přivítali jsme postupně Petra jako pomocného grafika k Markétě, Týnu jako náhradu za Terku v PPC, Jirku Dědka jako asistenta Markovi pro RTB kampaně, Ondru jako pomocníka pro publikace, Nelu jako interní copywriterku. Začali jsme je společně se seniornějšími kolegy školit. Já jsem si navíc kvůli rostoucí režii podal inzerát na asistenta. Dle mých předpokladů mi přišlo mnoho odpovědí, většina samozřejmě komických, některé jsem dokonce pro pobavení anonymizoval a zveřejnil na svém blogu. Hledal jsem někoho, kdo bude mít růstové nastavení mysli, kdo tuto práci nebude brát jako cíl, ale jako odrazový můstek dál. Mezi desítkami odpovědí byl i motivační dopis, po kterém by otevřít životopis byla už jen formalita. Byl od Jakuba Janků. Podobně jako dříve v případě Lucky, trefa do černého. Jakub se ukázal být natolik schopným, že nyní už zastává roli account managera a my po půl roce rozšířili tým o Grétu. Ale to předbíhám :).

Marek společně s Jirkou Dědkem úspěšně otestovali hyperlokální RTB kampaně. Dvoufázové kampaně. Kde v první fázi detekujeme uživatele s přesností na jednotky metrů. Ve fázi druhé mu zobrazujeme bannery ať už se nachází kdekoliv. Postupem roku jsme začali tento model nasazovat u všech stávajících i nových klientů, které tento přístup zaujal. Výsledky jsou parádní. V konverznosti předčí i vyladěné kampaně na sociálních sítích či PPC-čka.

Třetí kvartál 2021, ticho před bouří

V létě si každý užíval možnosti volně se pohybovat a dýchat. Vystřídali jsme se na dovolených. Bavili se prací na MISURA. Zažívali očekávaný pokles interaktivity klientů, který jsme vykompenzovávali prací na aplikaci WebMedea a MISURA. Zároveň jsem s očekáváním vyhlížel podzim až se celé soukolí s klienty zase naplno rozjede.

Přelom třetího a čtvrtého kvartálu, nejistota a nové výzvy

Neodpustím si úvod ala černá kronika. Na přelomu třetího a čtvrtého kvartálu nastalo peklo. Kdosi se probudil a zjistil, že  ještě relativně dost lidí není naočkovaných. Vláda nevěděla, jestli se má sousředit spíše na volební, či očkovací kampaň, zda závědět opatření, nebo je naopak rušit. Nikdo absolutně nevěděl, co bude, kdy se všechno zase zavře a na jak dlouho. Část našeho "odborně vzdělaného" novinářstva chtěla po létě svoje zasloužené clickbajty, tak se do toho pustili z obou stran. Na jedné straně dezinfo, na druhé hysterie. Do toho předvolební výkřiky, vyhrožování konfiskacemi. Předešlé lockdowny, neodbavená fronta z ucpaného Suezu, nízká hodnota peněz a všudypřítomná nejistota - to vše explodovalo a začalo si vybírat svou daň. Zdražily se energie, vstupy, astronomicky se zvedly ceny přepravy. Řadě klientů skokově vzrostly náklady. Část našich klientů, včetně těch nových, nebo těch co doposud vše přečkala, na tom teprve teď začala být bídně.

Část rozjednaných nových projektů se stopla, nebo se po letní stopce zmrazila na neurčito. Část upsalů byla klienty z obav z budoucna odložena. Náběr klientů se zpomalil. Celkově se ochota investovat u nezadbatelné části klientů snížila. Investiční projekty se nevyvíjely dle očekávání našich ani spoluinvestorů. Výše zmíněné na ně svým způsobem také více či méně dopadalo. 

V důsledku šetření jsem objevil několik interních nedostatků. Dále, z vývojového týmu nám odešel David. Přitom poptávka po webech jako jediná neustále rostla. Abychom stíhali, přijali jsme tři juniorní webdevelopery. Jeden ani nenastoupil. Zbytek se začal školit. Odhalili jsme s Markem další interní problém. U řady projektů jsme se začali dostávat nad stanovené náklady a vývoj webu jsme tak dopláceli. Martin s Patrikem trávili příliš času školením juniorů, dále zadáními, dále opravami chyb po juniorech, dále komunikací s ukecanějšími a náročnějšími klienty. Na všem se vnitřně konzumovaly plné náklady.

Abych černou kroniku zakončil, objevila se nám v nejužší rodině dvě podezření na vážné nemoci (a Covid tím nemyslím), měli jsme s Káťou po předchozím nájemníkovi smlouvu od Bohemia Energy. Potěší. A ještě pár jobovek, o kterých napíšu až s odstupem času :). Navíc veškerý letošní růst, o kterém jsem dosud psal, včetně nových presales, včetně fuckupů spojených s růstem firmy jsme hradili z úspor z předchozích let, zejména tedy roku 2019.

Po nocích jsem procházel příjmy, výdaje, výkazy práce. Pak jsme si sedli s Tommym a Markem. Nejdřív jsme identifikovali největší zdroje ztrát a neefektivity ve firmě. Začali řešit jednu po druhé.

Obrat na konci roku 2021

Po volbách jsem zažil krásný pocit. Pocit z toho, že se významná část lidí dokáže spojit a spolupracovat i když spolu v lecčemš nesouhlasí. Nemohu si pomoci, ale alespoň v mé sociální bublině se pročistil vzduch. Hodně lidí začalo zase koukat dopředu. Objevila se řada dalších příležitostí. A přechozí šlápnutí do louže nás více zocelilo.

Na pozici šéfa vývoje se Martin vyměnil s Patrikem. Nutno dodat, že Martin Patrika vyškolil a objevil v něm už dříve vlohy pro tuto práci. Marek si vzal Patrika pod křídla a začali nastavovat procesy. Proseděli spolu v kanceláři řadu večerů. Upustili jsme od školení nejméně zkušeného vývojáře a domluvili se společně na tom, co se má naučit, než začneme znovu spolupracovat. Marek vytvořil pravidla a postupy, jejichž výsledkem je větší přehled o znovupoužitených komponentách, lépe stanovené hranice mezi prací seniorů a juniorů, větší kontrola odvedené práce a malusy za opakované nedodržení předem dohodnutého plánu. S Markem Bartošem jsme nastavili nový mód spolupráce, od kterého si slibuji, že nás posune dopředu. 

Tommy perfektně otevřel a především rozplánoval nové spolupráce se stávajícími klienty a partnery. A posbíral opět výborná hodnocení na výročních vyhodnoceních. Těší nás úspěch CZESEED v projektu KOVACO. V době, kdy jsme seznámili Davida Prachaře s Martinem Havrdou, jsme ani nečekali, kam až svou spolupráci povýší. A je zatím především tah na branku, píle a investice Davida Prachaře, Dušana Mihla a Honzy Mika. Děkujeme jim za zakázky, které jsme na projektu elektrických smykových nakladačů získali, včetně možnosti lovit konverze v Itálii a v Rakousku. Těšíme se na další rozvoj projektu.

S Jakubem Janků jsme otevřeli nové obchodní případy a Jakub dokázal svou proaktivitou a nasazením v kombinaci s výstupy od našich kolegů zaujmout své klienty takovým způsobem, že s nejedním už řešíme další možnosti do nového roku.

Petr Kulhánek s Luckou se k nejistotě postavili úžasným způsobem. Začali vylepšovat stávající služby ze segmentu sociálních sítí a budovat nové, třeba správa Tik Toku. Pro projekt interaktivního hřiště iHriště například společně s Jakubem Janků a Ríšou Novákem založili Tik Tok profil a rozjeli tvorbu prvního obsahu. Musím uznat, že organický dopad Tik Toku je vážně impozantní. Těším se na jaro, jak to začne přibývat.

S kolegy jsme si rovněž řekli, že příležitost MISURA nesmíme nechat ujít a soustředili na ni maximum úsilí. S Tommym, Markem a Jakubem Jánským jsme si řekli, že se zatneme. Sežereme přitom na nákladech za práci kus sebe, ale dáme rostoucímu týmu práci a dostaneme se na vyšší obrátky. Tvořili jsme vysvětlující weby, obsah, scénáře pro videa, fotky produktů v akci, překlady, kampaně. Domlouvali partnery a rozhovory. Když se nám něco nelíbilo, šli jsme a předělali to celé znovu. Marek po juniorech hlavní web přepsal od píky. A světe div se. Lidé čím dál tím více vnímají značku MISURA, roste brand i mikro brandy dílčích produktů. Ty produkty, které jsme vysvětlovali, filmovali, ukazovali jsou najednou spotřebiteli více pochopeny. A to je teprve začátek. Mám pocit, že si s Jirkou Mihlem čím dál tím více rozumíme, mám z toho radost.

Má práce v rámci WebMedea services

Obr. 3: Vývoj segmentace mé práce v rámci WebMedea services.

Ve WMS byla celoročně poptávka po nastavení analytiky pro weby. V zásadě kopírovala dokončování v TRITON IT vyvíjených webů. Reporting na míru v Data Studiu jsme vyladili především díky Richardovi. Bylo pro nás ctí poskládat nový reporting v GA4 pro Modrou pyramidu - specialistu na úvěry na bydlení. Zároveň si Vážíme toho, že Modrá využívá pro manažerská rozhodnutí výstupy z WebMedea, které na pravidelné bázi dodáváme.

První dva kvartály se v rámci WebMedea nesly ve znamení zvýšené poptávky po analýzách. Richard s Davidem dělali přesčasy, abychom všechno stihli. A velmi mě potěšili svou samostatností a rostoucími schopnostmi. U analýz, kde je srozumitelný produkt, určený pro B2C zákazníka a nacházející se na vysoce konkurenčním trhu, není o data nouze. Stejně tak u zavedených B2B služeb a produktů. Ale jak najít příležitosti pro BOM validátor? Poté co jsme si pořádně vydefinovali cílovou skupinu, zjistili jsme s jakými souvisejícími produkty pracuje (třeba ERP systémy, nebo CAD nástroje) a kdy se jim BOM validátor může hodit (například: úspora nákladů, větší spolehlivost výrobků). Daná témata jsou ale už značně hledaná, umožňují cílovou skupinu segmentovat a sestavit strategii skrze jaká témata a jakým způsobem nový sofistikovaný produkt B2B klientům představit. Obvyklý letní útlum vystřídalo pro tento druh služby neobvyklé podzimní sucho. Příčiny jsem nicméně rozebíral v odstavcích výše. I v tomto případě došlo k obratu a v zimě 2021 jsme už začali domlouvat nové poptávky po analýzách na rok 2022.

Naprosto stěžejní částí mé práce ve WMS bylo zintenzivnění vývoje aplikace WebMedea (WM). Nemine den, kdy bych nebyl vděčný Jirkovi Kynčlovi, který po svém vstupu vytvořil enormní tlak na zrychlení a dokončení vývoje. Připomněl, že službami si WMS pouze vydělává na nákladný vývoj softwaru a jeho provoz a nemůžeme toto období do nekonečna prodlužovat, zejména v momentě, kdy konkurence implementuje funkce, které jsme již měli. Zároveň také připomněl, že nemůžeme pořád přidělávat užitečné funkce na backend, když front end je stále silně nedotažený a současně být stále uzavřený veřejnosti. Rozšířili jsme tým vývojářů o Martina Malinu a Jakuba Podivínského. Oproti středečním poradám WMS jsme zavedli úterní vývojové. A začali v TRELLO důsledně postupovat úkol za úkolem. Výsledkem je postup mílovými kroky a násobně více odpracovaných hodin, než v předchozích letech. Potěšil mne Adam, který si vzal na starost rozšíření a vylepšení slave agentů včetně dokončení jejich přepisu z javy do pythonu. Sám jsem nejvíce času strávil na backendu stabilizací monitorovacích kampaní, nebo například automatickými segmentačními kampaněmi, který jsme nejen zdokonalili, ale z uživatelského hlediska značně vylepšili. Díky optimalizace výpočtů, migraci disků na našich master serverech z HDD na SSD a migraci databáze Cassandra (jede na javě) na Scylla (jede na c++) se nám podařilo zefektivnit čtení / zápis natolik, že si můžeme dovolit mnohem více informací zobrazovat přímo a nemusí být součástí kampaní ve stylu "nastav a počkej co vypadne".

Také jsme kapacity analytického týmu WMS částečně alokovali na přípravu vlastních klíčovek a následnou formulaci marketingové strategie pro WM.

Podíl na celkové práci

Obr. 4: Vývoj podílu mé práce na celkové práci odvedené ve firmách.

Výše uvedený graf 4 je klíčem ke grafům 2 a 3. V TRITONU jsme téměř zdvonásobili objem práce, rozšířili tým a vybudovali nové kompetence. Jsme hladoví, ale větší než před rokem a sehranější i efektivnější než v létě. Bohužel mně se tím nepodařilo splnit závazek na snížení režie, spíše naopak. Ve WebMeda není meziroční růst práce tak markantní, i když je skok větší než v předchozích letech. 

Investice

Obr. 5: Nové a přetrvávající investiční projekty.

Na grafu 5 je patrný výše popsaný enormní fokus na dokončení aplikace WebMedea. Markeťáci jsou již rok v běhu, plní svůj účel, roste návštěvost a tento rok byly doprogramovávány nové funkce a opravy. Současně se TRITON IT i WebMedea částečně podíleli na obsahu portálu. V roce 2022 nás s Lukášem na Markeťácích čekají nové obsahové výzvy a nápady. Hodně se na to těším. Do Vydavatelství čas investoval tento rok především TRITON IT - jednalo se o design a tvorbu nové homepage, dvou magazínů, grafický servis pro Patrika (vizitky, změny layuotů webů, produktové listy). Enormní časovou investici představovala pro TRITON IT v tomto roce MISURA. V zásadě se jedná o pětinu veškeré práce za celý rok 2021. S hercem Pavlem Nečasem jsme rovněž zahájili práce na projektu EXID. Těžiště prací letos bylo u Jakuba Jánského a CZESEEDu, ale pokud vše půjde podle plánu, čeká nás příští rok další zajímavá práce.

Dovolené

Když jsem dnes provedl součet v Redmine, zjistil jsem, že jsem odpracoval 2929 hodin, což je cca 366 osmihodinových směn a o 13 hodin méně než rok minulý. Jsem rád, že jsem mohl vedle práce trávit čas se svojí Káťou a Aničkou a být u řady Aniččiných prvních významných životních zážitků. A ty, které jsem nezažil osobně, mi od Káti pípaly na signál a dělaly mi během dne radost. Práci jsem úplně odložil na pár dní na jaře, kdy jsme jeli s Kačenkou a Aničkou k Radkovi na Klínovec. Dále během týdnu letní dovolené, kterou jsme strávili ve Zlínském kraji. Navštívili společně poprvé zoo a chodili na výlety. Také jsem letos vynechal práci během Vánoc, které jsme si společně s mými rodiči, Kátinými rodiči, Káťou, Aničkou, Zuzkou, Ríšou a jejich dětmi náramně užili. Udělali mi radost také kolegové, od kterých jsem na předvánočním večírku dostal krásný dárek.

Obr. 6: S Aničkou v ZOO Lešná :)

Obr. 7: Anička poprvé ťapala ve sněhu

Obr. 8: S Aničkou na procházce

Na zájem o produkty lze nahlížet z mnoha úhlů. Jedním z nich je, zda někdo produkt kupuje pro sebe, nebo jako dárek pro blízkého. To je klíčové především u předvánočních nákupů. U těch, kteří produkt kupují jako dárek, pracuji s následujícími hypotézami o nákupní motivaci:

• Nakupující chce darovat něco osobního, originálního, hmatatelného, ve stanovené cenové hladině ...
1. ...sám produkt má a chce ho dopřát někomu jinému.
2. ...sám produkt nevyužije, ale tuší, že obdarovaný ano.

Produkty MISURA šly zejména před Vánoci na dračku. Koneckonců, řada z nich jsou ideálními dárky a ve tvorbě a cílení předvánočních kampaních jsme nelenili. Velmi nás potěšilo, jakou cestu si spotřebitelé našli k nejvýkonnějšímu masážnímu přístroji MB1 Pro, navzdory jeho ceně v porovnání s menšími variantami. Vyplatilo se, že jsme v létě a na podzim investovali nemálo usílí do edukačního obsahu a videí, které jeho klíčové výhody představily. Jsme velmi vděčni za spolupráce se všemi, kdo se pro masážní přístroje nadchli i za pozitivní ohlasy, které jsme dostali. Vyvstávají však následující otázky:

• Zvýšily předvánoční kampaně hladinu povědomí o produktech a ...
1. ...koupí si lidé produkty i pro sebe?
2. ...produkty sice posloužily jako originální dárek, ale spotřebitel si je pro sebe nekoupí?

Ukazuje se, že i po opadnutí Vánočních svátků si lidé častěji nachází cestu nejen k distributorům, ale i na značkový eshop MISURA a pořizují si zde masážní přístroje, držáky, monitory atd.. Je to pro nás tak jedno z několika potvrzení (vedle například rostoucí hledanosti brandu), že se stále větší část lidí nejen dovídá o produktech značky MISURA, ale spatřuje je jako užitečné. A to mi dělá velkou radost, vedle toho, že se těším na rozšíření sortimentu, které Jirka připravuje.

Obr. 1: Část týmu MISURA během letního focení produktů v terénu

V prostředí služeb je běžné fungovat v režimu plateb za odpracovaného hodiny. Projekty jsou rozpočítávány na hodinové pracnosti. Servis je držen formou SLA s maximální měsíční hodinovou dotací. V TRITON IT, kde děláme weby a online marketing je tomu také tak. Vzhledem k tomu, že naše klienty tvoří zejména majitelé společností a zkušení manažeři, shledávají naši cenu zpravidla jako výhodnou. Nicméně čas od času narazíme na poptávajícího, který je, kulantně řečeno, odstřižen od reality. Zároveň je pro mne důležité komunikovat mantinely i směrem dovnitř. Rozhodl jsem se proto napsat tento článek. 

Náklady na každou na zakázce odpracovanou hodinu dělím do 12-ti složek...

1. Superhrubá hodina odborného řešitele - toho kdo tu hodinu odpracuje.
2. Kontrola kvality, práce toho, kdo odpracovanou hodinu v rámci celku zkontroluje a garantuje kvalitu výstupu pro klienta.
3. Provize account manažera, který se o klienta stará. Aby mohl trávit čas s klientem, naslouchat mu, přemýšlet o tom, co říká, chodit s návrhy, odpovídat na otázky.
4. Presales a networking (výběrka, námluvy, ukázky, piloty, setkávání s partnery atd). Po určité období bylo třeba pracovat, aby bylo možné hodiny začít prodávat. 
5. Práce CFO / účetního, aby se odborníci mohli plně soustředit na svou práci a netříštili pozornost fakturacemi, daněmi a další byrokracií.
6. Školení (čas školitele, který pracovníka vyškolil a průběžně školí respektive náklady na externí školení), aby byl odborný pracovník dostatečně zkušený.
7. Provozní náklady (nájem kanceláří, kde byla hodina domluvena, odpracována, že tam je elektřina, voda, kafe, čisto).
8. Režijní náklady, aby bylo možné se za klientem dopravit, u nás ho pohostit atd.
9. Licence za SW - vývojové či marketingové nástroje, ve kterých se hodina odpracovala.
10. Investice, díky kterým je firma odborně způsobilá a současně konkurenceschopná, aby bylo možné prodávat hodiny i v budoucnu.
11. Týmove aktivity (porady, teambuildingy, multisportky), aby byli odborníci sehraní a každá hodina byla efektivně odpracována.
12. Rezerva firmy, aby bylo z čeho platit další hodiny, když vypadne klient, a byla udržena kontinuita a kvalita pro stávající klienty.

Všechny hodiny odpracované interně (mimo zakázky) tvoří také náklady. Řada z nich další výše uvedené náklady také konzumuje. Lze zde také krásně demonstrovat rozdíl mezi firmou a freelancerem. Nechci zde shazovat freelancery. Naopak! Bez nadsázky říkám, že ti dobří jsou pro mne supermani. Musí totiž v jedné osobě zvládat všechny výše uvedené body, aby mohli dlouhodobě existovat a rozvíjet se. Já osobně jsem nikdy neměl ambici dělat one man show, zastávám názor, že výhodami firmy by měly být sdílené know how, kontinuita, schopnost rozvíjet se více směry současně, schopnost paralelizovat činnosti a dodat komplexní službu na klíč. Samozřejmě, aby toto bylo možné, je nutné chod firmy optimalizovat.

Obzvláště bolestivá jsou školení, presales a investice. Za každou hodinu běží plné náklady, leckdy pro více lidí současně a na druhé straně jsou nulové příjmy. Investice jsme tak schopni pokrýt především tím, že jakožto společníci odpracujeme většinu hodin bez nároku na mzdu. S oblibou tak občas hovořím o teorii podhodnoty. 

Paušální náklady jsou pak obecně postrachem firem prodávajících hodiny. Držet paušální výdaje nízko je klíčové pro zdraví celé firmy. Některým se vyhnout nelze - nájem, operáky, hardware, nezbytné licence. I zde neustále řešíme optimalizační problém, který případný nový paušální výdaj nám umožní pracovat efektivněji natolik, že si na sebe nejen vydělá, ale posune nás kupředu.