V pondělí jsme v TRITON IT nasadili do provozu první část našeho interního informačního systému. Konkrétně modul zodpovědný za vykazování a evidenci práce. Opustili jsme tak Redmine po cca čtyřech letech jeho intenzivního používání. A nahradili ho vlastní aplikací.

Proč jsme používali Redmine

V čem nám Redmine nedostačoval

Od samého začátku jsme se v Redmine potýkali s příliš zdlouhavým vykázováním práce napříč klienty (hodně kliků). Celková délka zdržení se během let prohlubovala s rostoucím počtem kolegů a klientů. Postupem času jsme od Redmine začali požadovat funkce, které neumožňoval. To vygradovalo počátkem tohoto roku při auditování TRITON IT Jakubem Jánským. Jakub zavedl či překopal procesy plánování práce, sestavování rozpočtů, mzdy, fakturace. Dále zavedl číselníky pro střediska a služby. Zavedl kategorizaci nákladů a změnil způsob jejich evidence. Začal dělat manažerské účetnictví. Na vše nám chyběl ucelený nástroj. Redmine nám totiž neumožňoval:

1. Plánovat práci. Šablony plánů jsme si vytvořili na sdíleném disku. Tyto šablony si kolegové vyplňovali. Po dokončení úkolů jsme si však všichni museli práci ještě vykázat do Redmine, aby z něj šli vytáhnout podklady pro mzdy a fakturace.
2. Evidovat mzdy a generovat mzdové podklady. Vedoucí středisek vytahávali hodiny pro mzdy z Redmine do externích dokumentů, doplňovli je sazbami a zasílali účetnímu oddělení.
3. Aplikovat bonusy a malusy a vést o tom evidenci. Vše se řešilo na telefonech mezi společníky a účetním oddělením.
4. Evidovat a přiřazovat kolegům benefity. Evidence je zatím roztříštěna mezi Luckou zodpovědnou za HR a účetním oddělením. Opět několik různých excelů.
5. Sestavovat podklady pro fakturace. Accounti zatím exportují hodiny z Redmine a sestavují excelové sheety s podklady pro fakturace, které na disku sdílí účetnímu oddělení. 
6. Vyhodnocovat tržby a náklady. Všechna potřebná data jsou každý měsíc exportována z Redmine a ABRA Flexi Bee a nelávána do ohromného excelu. Ve kterém Jakub připravuje vyhodnocení hospodaření.
7. Mít všechny číselníky na jednom místě. Všechny výše uvedené kroky vyžadují číselníky, které bylo nutné držet aktuální na několika místěch současně.
8. Přidělovat role a oprávnění. S rostoucí agendou bylo čím dál tím složitější organizovat dokumenty na disku tak, aby měla každá role přístup k tomu, co potřebuje.
9. Integrovat s jinými aplikacemi. Chyběla nám schopnost integrovat naši evidenci s jinými aplikacemi a provádět automatické importu a exporty.
10. Mít pod jediným loginem všechny firmy. 

Proč jsme se rozhodli vytvořit si vlastní systém

Důvod 1: Mít vše na míru. Za roky naší existence jsme si vychytali workflow, které nám při naší práci vyhovuje nejlépe. To jsme zkombinovali s know how, které k nám přinesl Jakub Jánský ze skupiny kolem rodiny Havrdovi, dnešní Arbol capital. A to jsme potřebovali optimalizovat a převést do aplikace, které bude vyhovovat přesně našim potřebám. 

Důvod 2: Naší dlouhodobou ambicí je budovat holdingovou strukturu kolem naší společnosti BGU. Postupně pod ní konsolidovat naše veškeré podnikatelské aktivity. Kromě MISURA na ni napojit i TRITON IT a WebMedea services. A do dalších naších startupových investičních projektů už vstupovat jednotně přes BGU. TRITON IT bude jedna z obslužných firem, která bude zodpovědná za vývoj SW a výkonnostní marketing. Každá ze současných i těch budoucích firem bude potřebovat evidovat práci a náklady, vést manažerské účetnictví. Současným na trhu dostupným aplikacím bychom se kvůli jejich licenčním politikám nedoplatili. 

První dojmy

Vím o sobě, že bych nedokázal žít bez dalších lidí. Zdrojem životní radosti jsou pro mě moji blízcí, přátelé i nový lidé, se kterými se seznamuji. A i když jsem introvert, který rád zaleze do své ulity, nevydržím v ní být příliš dlouho. Dokáži si dnes přiznat, že umím být sobecký. Ale také o sobě vím, že jednou z mých životních radostí je radost z pokroků a úspěchů jiných lidí. A tohle se u mě s věkem prohlubuje. Brácha to má stejně. Oba milujeme heuréka momenty mladších lidí, když na něco přijdou, prolomí myšlenkovou bariéru a získají větší rozhled, nebo si osvojí klíčovou dovednost, založenou na pochopení širších souvislostí. Když mi Saša Ščančar před pár lety řekl, že jsem měl být učitel, měl asi v něčem pravdu :D 

Odklon od levicového pohledu na svět

To jsou možná důvody, proč odmítám přehnaný individualismus, který připisuje některým jedincům skoro až nadpřirozené schopnosti, bez ohledu na jejich méně či více široké okolí. A právě proto jsem nejspíše byl v mládí levičákem. Tedy toto byl ten dobrý důvod. Později jsem v sobě objevil sílu si přiznat, že převažovaly mé horší pohnutky jako závist, lenost, pokrytectví, intelektuální snobismus, nebo pocit, že vím, co je pro druhé nejlepší. Okamžik, kdy jsem sám sobě toto přiznal a začal s těmito vlastnostmi u sebe bojovat, byl moment, kdy se mi začalo měnit nastavení mysli, až jsem se začal cítit být pravičákem :)). Měl jsem kolem sebe lidi, kteří na tom měli lví podíl. Můj táta, Petr Fiala, nebo David Fanta . 

Konflikt rovnosti startovacích podmínek a svobody

Jsem rád, že jsem si touto cestou prošel. Protože si dobře pamatuji, jak jsem sám po společnosti požadoval "rovné podmínky" a "stejnou startovací čáru". V diskuzích s tátou a Petrem Fialou jsem pak narážel na nemožnost nastavení takových podmínek jinou cestou, než omezením svobod. I na teoreticky nevyčíslitelný účet za nastavení takových podmínek pro ty, kteří si neustále sami svým přičiněním podmínky zhoršují. Stál jsem tehdy na rozcestí. Musel jsem si položit následující otázky. Požaduji skutečně lepší podmínky pro druhé? Nebo pro sebe? Nebo dokonce někomu něco nepřeji? Například proto, že mu závidím, že se narodil cílevědomějším a bohatším rodičům, méně se strachuje o svou budoucnost, může si dovolit si více užívat a méně pracovat, natož přemýšlet, jak se prosadit? Nehledám tak náhodou důvody, kterými bych ospravedlnil to, že se mi nechce příští dekády obětovat usilovné práci na sobě? 

Kolektivní trpící a viníci

Význam diskuze a slušné konfrontace názorů

Jsem si vědom toho, že stejný princip kolektvní viny lze aplikovat i obráceně. I když si levici spojuji s výše popsaným. Mohou existovat lidé, kteří si s levicí tvoří úplně jiné asociace. Proto když vedu rozhovor s přesvědčeným levičákem, nejprve se dotazuji, co si pod tímto označením představuje. Stejně tak i já jsem připraven zodpovědět otázku, co si představuji pod pravicí. Při diskuzi s rozumným člověkem se dá předejít zbytečnému konfliktu a můžeme zjistit, že vyznáváme stejný žebříček hodnot. Takový dojem jsem získal například při krátké výměně názorů s Terezou Adrian, jejíž názor respektuji a jejiž twitterové příspěvky pro mne představují čistou radost ze života a nezištné práce pro společnost.

Horší startovní podmínky jako motivace

Konkrétní příklady

Historie zná řadu takových lidí, kteří neměli nic jiného než svou hlavu, ruce a svobodu. Lidí co vyrostli v tak nuzných a nevýhodných podmínkách, že na daném místě a v daném čase už ani hůře žít nešlo. Přesto to dokázali. To jsou moji hrdinové. Šlojme Petschek, chudý židovský kluk, kterému toleranční patent od Josefa II otevřel cestu ke svobodě, ale také povinné službě v armádě. Po odkroucení vojenské služby neměl vůbec žádné peníze, majetek, či vzdělání, jen nově získanou svobodu. Madam C.J. Walker, nejchudší z nejchudších, žena, svobodná matka, černoška z doby, kdy rasismus v USA vrcholil. Neměla nic než svobodu, svobodu s pachutí rasové segregace a předsudků. Chris Gardner, černý táta, který dotáhl odloženou spotřebu na samou hranici holé lidské existence, jediné co měl byla svoboda volby. Identitární levičáci tyto příběhy nesnáší asi stejně jako takzvaného konzervativního gaye Antonína Vavrušku. V momentě, kdy se levičákům nedaří zamlčet existenci těchto osob, uchylují se k jejich zpochybňování a verbálním útokům. Tyto osobnosti totiž pouhou svou existencí (byť u některých minulou) vyvracejí výše popsanou ideologii. A každý den vznikají nové příběhy lidí, kteří se odmítají vzdát. Lidí jako Daniel, kterému ani chybějící půlka těla nebrání ve snu podnikat.

Obr. 1: Madam C.J. Walker

Zmíněný Chris Gardner v jedné ze svých řečí přichází s výzvou. S výzvou pro lidi, kteří si váží svých úspěchů, toho, kam se vypracovali. Aby vzpomněli na ty, kteří jim na jejich cestě pomohli. Třeba tím, že v ně věřili, nebo v nich viděli potenciál a upozornili je na něj. Aby tyto lidi navštívili a poděkovali jim.

Význam vděčnosti

Víra v druhé lidi a vděčnost jsou totiž klíčové vlastnosti pro budoucnost. Vděčnost umí porazit závist, agresi a celou řadu dalších špatných vlastností. Vděčnost poráží nárokovou hamižnost a závist levičáků. Vděčnost pomáhá uvědomit si, že jsme lidmi a že ostatní lidi k životu potřebujeme. 

Koláž: Pokora a přejícnost naší levicové inteligence 

ChatGPT jsme v TRITON IT začali výrazněji používat letos v lednu. Nikoliv ke generování článků, ale k řešení běžných rutinních úkolů napříč firmou. Nejčastěji se na něj obracíme jako na univerzální help manuál. V administrativě si necháváme generovat excelová makra dle zadání. Vývojáři si generují dílčí specifické funkce či skripty. Copywriterům ChatGPT usnadňuje tvorbu rešerší, nebo generování srovnávacích přehledů.

Jakožto člověk, který studoval statistiku, teorii informace a fuzzy logiku. A tudíž se zabýval fuzzy sítěmi, respektive teorií neuronových sítí. Jsem si říkal, jestli nachytám ChatGPT v tom, na čem by měl být postaven. Zajímalo mě, jestli si ChatGPT "uvědomuje", že k dokonalosti mu chybí znalost konkrétních lidí. A zajímalo mne, zda je schopen a připraven takové informace využít. A podle všeho jsem ho nenachytal (viz screenshot níže).

Musím říci, že dneska na mě ChatGPT udělal zatím největší dojem. Za mne je tedy už jasné, kam se v příštích letech bude využití umělé inteligence vyvíjet.

Obr. 1: Rozhovor s ChatGPT o informační entropii

Před několika lety jsme se u společného klienta potkali s jednou prima konkurenční agenturou. Šéf marketingu u klienta byl srdcař, který nás měl obě firmy rád. Obě firmy jsme mu v minulosti dobře posloužily. Chtěl nás proto současně. Každý, kdo se pohybuje v oboru, ví, že meziagenturní vztahy jsou komplikované. Pokud agentury nejsou partnery hned od začátku, může to mezi nimi vřít. Ale tady to nevřelo. Byli to prima chlapíci a velcí pohodáři s nadhledem. Padli jsme si do oka. Začali jsme se potkávat i mimo prostory klienta. Oni nás několikrát navštívili ještě v našich prvních kacelářích v ulici Viktora Huga. My jsme je navštěvovali u nich. S majitelem jsme v užší sestavě zašli párkrát na brunch. Byli větší a úspěšnější než my. Měli dominantního klienta - jednu z nejznámějších firem v ČR, dalo by se říct trochu národní poklad. Tím klientem žili. Dělali pro něj první poslední. A ten jim také umožnil vyrůst. Chlubili se nám co všechno pro svého největšího klienta zařizují a tvoří. Byla to z jejich strany upřímná radost a hrdost. Skladba ostatních klientů byla tehdy podobobná s námi. 

Sdíleli jsme spolu informace o našem přístupu. V mnoha problematikách jsme měli shodný názor. V jedné ne. My si všechno lepili z opensource, free tarifů a vlastních udělátek. Oni jeli první ligu v SW vybavení marketingové agentury. Měli nakoupené desítky licencí v plné palbě. Všechno zaintegrováno do sebe. Spolupráce s nimi byla skvělá. Byli akční, pohotoví, měli nápady. Seděli jsme společně hodiny a vymýšleli kam posunout společného klienta dál. Toho naše prezentace na rozšíření spolupráce zaujaly a návrhy představenstvo odsouhlasilo. Začala realizace. Pak nastala situace jako z válečných thrillerů. Takové to letí parťáci do boje. Jedno letadlo zaletí za mrak. A najednou tam není. Nastane naprosté rádiové ticho. Druhé se snaží se s ním spojit. Dochází čas a palivo. Ticho. Telefony nebrali, na maily neodpovídali. Klient nervózní. Tommymu se s naším společným kontaktem podařilo nakonec rozplést co se přibližně stalo. Ve světě marketingu jsou takové situace běžné.

U již zmíněného dominantního klienta došlo ke změně politické situace a obměně managementu. Nový manažer patrně chvilkově vytvořil velký tlak a současně zřejmě i velká očekávání. To našemu parťákovi odčerpalo focus ze společného projektu. No a pak naši přátelé o toho největšího klienta přišli. Byli novým manažerem vyměněni. Opět si můžeme domýšlet co to pro ně znamenalo. Jako když stojí dům na pilířích a ten nejtlustší, nosný, useknete. Společnou zakázku u našeho společného klienta už také nedodělali. Lidé byli rázem nepokrytí zakázkami. Paralýza. Nemožnost v krátkém čase kompenzovat tak velký výpadek. A všechny napálené paušální licence pro ně byly kamenem, který je stahoval ještě více ke dnu. Tehdy jsem si potvrdil to, co jsem předtím podvědomě tušil. Jak je pro firmu závislou na prodeji lidské práce extrémně riziková kumulace fixních nákladů. Zvláště těch, které nejsou přímo navázány na lidskou práci.

Pokud se rozhoduji, zda zakoupíme licenci SW do libovolné firmy, kde o tom rozhoduji. Řeším následující body...

Když už jsem si na blog napsal o pravicových hodnotách, také si zde poznamenám, co si představuji pod konzervativním přístupem. 

Být konzervativní v mém pojetí znamená

Být konzervativní v mém pojetí neznaméná

Čím definuji pravicově smýšlejícího člověka?

• klíčovou hodnotou je pro něj svoboda
• důraz klade na osobní svobodu, svobodu spotřebitelské volby a svobodu podnikání
• uvědomuje si, že svoboda s sebou nese příležitosti i rizika
• aby zvládl rizika posiluje osobní zodpovědnost
• požadavky směřuje na sebe či konkrétní osoby místo obecných entit "stát", "společnost", "by se mělo"
• s konkrétními osobami svobodně a zodpovědně uzavírá dohody
• po moci výkonné a soudní požaduje primárně ochranu dohod

Čím definuji levicově smýšlejícího člověka?

• opakovaně prezentuje nároky a požadavky
• nároky směřuje na obecné množiny "lidstvo", "společnost", "stát", "bohatí" atd.
• nároky opodstatňuje tím, že je žádá pro druhé či pro veřejný zájem
• považuje se za člověka, který dokáže soudit co je veřejný zájem a co nikoliv
• hodnotí druhé za jejich činy a výsledky, místo toho, aby primárně řešil své potíže
• ze svých potíží viní většinou abstraktní či konkrétní viníky, na něž deleguje problémy světa
• nejvíce se angažuje měnit to, čemu sám rozumí nejméně
• po moci zákonodárné požaduje záruky jistot

Co nepovažuji za definující pro pravolevou orientaci?

• velikost majetku či stav konta
• míru štedrosti / hamižnosti
• míru oportunismu / konzervatismu 
• míru soucitu a empatie
• vztah jedince k přírodě
• vztah jedince k bližním, ženám i můžum různých vlastností

Co očekávám od pravicového politika?

• Chrání svobodu!
• Kapitalismus veřejně a proaktivně prosazuje jako nedílnou a zcela klíčovou součást svobody.
• Uvědomuje si konkurenční prostředí na mezinárodní úrovni a strategické zájmy okolních zemí.
• Směrem ven usiluje o co nejvýhodnější pozici své země v mezinárodních obchodech a spolupracích.
• Směrem dovnitř investuje do faktorů, které budou dlouhodobě stabilně posilovat předchozí bod.
• Výši daně / odvodů z příjmů (včetně IČO) vnímá objektivem malých a středních firem.
• Prosazuje finanční gramotnost a motivaci mladých lidí k podnikání.
• Motivuje (nikoliv dary, ale úlevami a morální podporou) domácí podniky k růstu a expanzi.
• Sleduje a vyhodnocuje možná rizika pro vše výše uvedené, informuje o nich, řeší je s předstihem.

Proč tímto ztrácím čas?

Kovářova kobyla už má nové podkovy. V TRITON IT jsme konečně spustili nový firemní web. Tím jsme završili bezmála dva roky trvající rebranding firmy. Ostatní práce bylo opravdu hodně, takže změny probíhaly postupně za běhu. 

Obr. 1: Nový web TRITON IT

Se změnou původního modrého ladění do čenobílého přišla v létě 2021 Markéta Babková. Vylepšila logo, vybrala typografii, navrla základní podobu nového webu. Navázal Petr Kulhánek. Finální změny dotáhli Karolína Hilmanová s Pepou Caldou. Konečně již máme sladěny web, facebook, instagram, trička, mikiny, směrovky na patře, štítky na dveřích i loga na patře :)

Obr. 2: Část chodby v nových kancelářích

Tak už máme od pátku Adélku doma. Když se Anička v pátek vzbudila, vytáhla z pod polštáře Kátinu kalkulačku, dala si ji k uchu a dělala, že telefonuje mamince do porodnice: "Ahoj mami, aha dobře, ano přijedeme, pa". Pak řekla: "Tatínku už musíme jet.". Ale ještě čas nebyl :). Uklidili jsme (v rámci našich možností :)) ). Zašli jsme koupit Adélce Kendamil, Anička si cestou dala oblíbenou zmrzlinku. Pak jsme vyrazili vyzvednout kytičku, umýt auto a pak už směr Motol. Po cestě spletitými chodbami nemocnice Anička nahlas opakovala: "Maminko jsi tady, miminko jsi tu?". Nakonec jsme vyjeli do pátého patra šestinedělí a na konci chodby už stála Káťa. Anička se za ní rozběhla. To bylo radostné shledání. Když jsme přijeli domů, Anička si pořád chtěla Adélku pochovat. Káťa vzala hnízdečko, obložila Aničku a podala jí Adélku do náručí. A pak nás holky dojaly, Kátě se podařilo zachytit krásnou momentku...

Obr. 1: Anička si poprvé chová Adélku