Tento příspěvek je o člověku, který od základu změnil mé podnikání, a dnes mohu říct i o příteli, se kterým vedle sebe stojíme v dobrém i zlém. Píšu ho u příležitosti spuštění jeho nového webu.

Jakuba jsem poznal v roce 2017 jako obchodního ředitele Planet A - AIM. Představil nás Martin Havrda, za nímž nás přivedl Petr Mališ z Movisia. Společně se nám pak během tří let povedl velký úspěch, ale o tom tento příspěvek není, koneckonců o tom píše naše Planet A případovka i Jakubův blog. Martin Havrda mi tehdy řekl něco ve smyslu: „Jakmile tady na poradě uvidím jiný obličej než váš, končíte.“ A tak jsme si byli s Jakubem na ty příští roky souzeni.

Z Jakuba sršel respekt a občas i strach. Byl na mě a mé kolegy hodně tvrdý, ale nikdy nejednal nelogicky. Při řízení obchodu měl pevnou oporu v číslech, a protože já byl z jaderky zvyklý zakládat argumenty na číslech, našli obchoďák a geek společnou řeč. Byl jako můj sparing partner, uměl vystupňovat tlak a člověka pořádně podusit. Podvědomě jsem vždy cítil, že když mě Jakub zase tlačí do slepé uličky, nechce mě v ní nechat umřít, ale jen vytvořit tlak na to, abych našel alternativní možnosti, nové nápady, možné cesty ven. A jakmile člověk začal dokazovat hypotézy, přišel Jakub s dalšími nápady a tvořili jsme je spolu jako parťáci. A v těchto situacích mezi námi začala fungovat chemie. Já měl pak dobrý pocit, protože pokud bych místo toho kňoural nebo si stěžoval, v té slepé uličce by mě Jakub ubil pomyslným palcátem. Jestli o Jakubovi něco vím na 100 %, tak to, že nesnáší neschopnost a „snowflake“. V jeho týmu nikdy neměli místo. A to byla další spojující věc, přes odlišné obory nás spojoval růstový mindset.

Pak přišel velký úspěch. Jakub byl pověřený T-Mobilem dotáhnout akvizici Planet A do T-Mobile zevnitř Planet A. My dostali pomyslný metál a naše práce zde skončila zánikem velkého klienta. Tehdy se ale začala odvíjet další kapitola naší společné cesty s Jakubem. Respektive řady cestiček, které se začaly více a více proplétat, až nyní kráčíme po společné cestě. Jakubovi vděčím za seznámení s Tomášem Brettchneiderem a řadou dalších lidí. Bylo by nefér psát o Jakubovi a nezmínit jeho parťačku z řady firem a projektů, Adélu Kissovou, která se podílela na mnoha úspěších, s níž jsme od počátku práce s Jakubem také spolupracovali a které také vděčím za hodně.

Za práci na Jakubově webu patří poděkování UX designérce Lucii Kutsch, našim webovým vývojářům Šárce a Maxovi a profesionálnímu fotografovi MgA. Vojtěchu Vlkovi, u kterého jsme se byli společně vyfotit.

Obr. 1: Zleva.. Jakub Jánský, Marek Rost, Tommy Swami a já, foto: Vojtěch Vlk

Dnes se chci podělit o jeden pro mě užitečný prompt. Možná trochu kontroverzní, protože mi usnadňuje průběžné pročišťování autorů příspěvků na mé LinkedIn zdi.

Obr. 1: Denně nás sociální sítě zahlcují množstvím obsahu, chci si vybírat ten pro mne skutečně důležitý či zajímavý. 

Motivace k promptu

aneb co nechci konzumovat a ušetřit tak čas na smysluplnou práci...

Manipulační techniky

LinkedIn je velmi pozitivní a korektní síť. Na rozdíl od sítí, kde každý den probíhají tvrdé střety mezi názorovými odpůrci, je LinkedIn safe space. V zásadě se nikdo nemusí stydět napsat zprávu, protože by za ni schytal zdrcující kritiku a veřejné ponížení. To podporuje tvorbu a konstruktivní posouvání se vpřed, v takovém prostředí mohou vznikat vztahy, porozumění, produkty. Ale má to i stinné stránky. Neviděl jsem více aplikace manipulačních technik v praxi na jednom místě než právě na síti LinkedIn. Leckdy mi přijde, že až zoufalá snaha prodat svou službu za každou cenu a schovávání se za štítem pozitivity a korektnosti je zdrojem příspěvků a osobních zpráv, u kterých člověku vzadu v hlavě blikají varovné majáčky.

Může tohle v B2B fungovat? Skutečně chci v budoucnu jednat s člověkem, který ve svých příspěvcích používá silnou FUD manipulaci, apel na vinu, či morální vydírání? Nebo s člověkem, který osobní zprávy řeší způsobem falešné záminky (bait-and-switch), falešné afiliace (fake rapport) či přerámování (defensive reframing)? Někdo možná namítne, že reklama, marketing a obchod jsou o manipulaci. Opravdu ale chci jednat 1:1 a budovat vztah s člověkem, u kterého nejenže toto čiší z jeho příspěvků, pokud nějaké má, ale bez snahy poznat mě, bez společného tématu na mě střílí tento svůj arzenál a dává mi tím vlastně najevo, co o mně neví, za jakého hejla mě má a o jaký „vztah“ má zájem?

Povrchnost

Jsem na LinkedIn kvůli těm, které znám osobně, nebo těm, jejichž odborný, byznysový, insight obsah má pro mě informační hodnotu. Nechci dlouhé rozbory na téma, která generace je dobrá a špatná. Nechci vidět náhodné nářky, kdo komu nerozumí, kdo koho neocení, nebo kdo komu nenabídne to, na co má domnělý nárok. A nechci už číst tisícáté páté obecné zamyšlení se na téma život s AI bez přesahu do užitečné aplikace, výzkumu, insightu, doporučení postupu, užitečného promptu, upozornění na událost, reportu proběhlé události atd.

Prompt ala „císařovy nové šaty“ pro příspěvky nejen na LinkedIn

Tady je prompt, vyzkoušený na desítkách příspěvků v Geminy i ChatGPT, který umí hezky kvantifikovat výše uvedené:

Tento prompt slouží pro kontrolu příspěvku na LinkedIn. Odpověz na následující otázky. Odpovídej ideálně co nejstručněji jednou větou, maximálně jedním odstavcem, pokud odpověď na otázku vyžaduje delší odpověď. 1) Jaký odhaduješ záměr autora příspěvku? Čeho se snaží příspěvkem docílit? 2) Jak hodnotíš příspěvek z hlediska informačního přínosu versus povrchnosti? 0 % velmi povrchní, 100 % informačně hutný, nabitý oborovými poznatky a vědomostmi. 3) Jak hodnotíš příspěvek z hlediska emočního nátlaku? 0 % žádný emoční nátlak, 100 % silný emoční nátlak. 4) Jak hodnotíš příspěvek z hlediska manipulačních metod (manipulace čtenáře)? 0 % žádná manipulace, 100 % silná manipulace až slizskost. 5) Pokud jsi v bodě 4 neodpověděl méně než 20 %, uveď použité manipulační techniky, jejich příklady a pravděpodobné cíle. Příspěvek: <VLOŽIT>

Sdílím několik momentů, které mě zaujaly v nedávném rozhovoru s Tomášem Mikolovem na TNCZ:

🎯 Evoluce práce
https://youtu.be/_6CNxGhsqUE?si=2_xG7Nhc9dEEePWV&t=391

⚠️ Tvrdá realita pro Evropu
https://youtu.be/_6CNxGhsqUE?si=2hpZsfvLkcHvN8by&t=413

🛑 Budování závislosti na zámořských softwarech
https://youtu.be/_6CNxGhsqUE?si=2pTneMTCJWP_-FvU&t=526

🌱 Podpora ekosystému
https://youtu.be/_6CNxGhsqUE?si=ku08M2lZ9sQ8W19I&t=648

🏠 Postavení domácích firem
https://youtu.be/_6CNxGhsqUE?si=HWxaJtTrjfWkRUGq&t=743

Proto si vážím aktivit České asociace umělé inteligence a lidí jako Lukáš Benzl či Jan Kavalírek, kteří se snaží konstruktivně bojovat proti byrokracii a usilují o to, aby se špičkové technologie koncentrovaly doma.

Stejně tak oceňuji práci Dalibora Mráze, který kromě toho spoluvytváří jeden z těch tolik potřebných ekosystémů Černá kostka a ČERNÁ.AI.

Výrobu už v Česku prakticky nemáme. Jak to bude se softwarovými službami? Máme ještě šanci srovnat skóre?
Nebo budeme za dvacet let jen „průtokový ohřívač“ poplatků za služby třetích stran z USA a Číny od operačního systému přes kancelářský software až po specializované nástroje?

Co se snažíme dělat v TRITON IT?
Otevírat domácím firmám oči, že jejich firemní vertikála má i svou digitální část, říkáme jí digitální vertikála. A že je klíčové o ni pečovat, strategicky ji rozvíjet a nenechat si ji rozervat desítkami zbytných paušálních nástrojů a „nepostradatelných udělátek“. Dobrovolně strkat hlavu do chomoutu vendor lock-inů je často past, ze které se firma probouzí až ve chvíli, kdy už je pozdě.

Obr. 1: Výstižný obrázek na téma "digital future", který mi na základě tohoto mého příspěvku vygenerovalo Gemini. Myslím, že mluví sám za sebe. 

Jsem celoživotní fanoušek historie, se zájmem hlavně o vojenství a diplomacii, ale zároveň mám značné mezery v oblasti kultury. Ty jsem si včera šel doplnit na bezvadný koncert Les frères Francoeur, který Collegium Marianum uspořádalo v prostorách Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Své nadšení prostě musím sdílet.

Dosud jsem z barokní hudby poslouchal jen vybrané skladby od Bacha, Händela nebo Vivaldiho. Mimochodem, k Händelovi mě přivedl film Barry Lyndon od Kubricka – šiky liniové pěchoty a skladba Sarabande. A popravdě, měl jsem trochu obavu, jestli kvůli své kulturní omezenosti bude koncert vůbec pro mě a jestli mě ta hudba osloví. Stal se pravý opak. Byli jsme s Káťou oba nadšení. Z čeho?

Historické prostory Lobkowiczkého paláce

Lobkowiczký palác se nachází na jihovýchodním křídle Pražského hradu. Koncertní sál je jakýsi ostroh, ze tří stran obklopený výhledy na Prahu. O palácové terase, na které jsme se s Káťou vyfotili, se říká, že právě odtud je nejhezčí pohled na město. Koncert umožnila rodina Lobkowiczů. A při stání na terase se sklenkou vína v ruce mě napadla myšlenka:
„Jak asi člověk smýšlí o věcech, o malosti či velikosti, když se každé ráno probouzí a jde se projít po takové terase?“

Obr. 1: Káťa a já na terase Lobkowiczkého paláce

Zajímavé historické souvislosti

Hlavním obsahem koncertu byly skladby Francoise a Louise Francoeurových v podání Théotima Langlois de Swarte (barokní housle) a Justina Taylora (cembalo). V programu byla zmíněna i zajímavá historická vazba: Francois Francoeur společně s dalším houslistou, Francoisem Rebelem, navštívili v roce 1723 Prahu při příležitosti korunovace Karla VI. na českého krále. Ano ... a v té samé době, pravděpodobně na tom samém místě, došlo k prvnímu setkání Karlovi dcery Marie Terezie s jejím budoucím chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským. Čistě teoreticky tak Francoeur mohl hrát pro urozené publikum právě v Lobkowitzkém sále :).

Obr. 2: Koncertní sál v Lobkowiczkém paláci

Dokonalá atmosféra

Baroko je o síle dojmu, to jsme se učili v hodinách dějepisu i hudební výchovy. Ale až teď jsem to skutečně pocítil, se vším, co k tomu patří. Ne na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy v rámci školní docházky, kde jsme se se spolužáky nudili a mezi řadami procházely nasupené báby-bachařky. Ale teď.
Nad letní Prahou se smráká. V dokonalém sále s dokonalým výhledem si vychutnáváte dokonalou hudbu, která rezonuje celým vaším tělem. Sledujete zblízka řemeslnou zručnost hudebníků, posloucháte skladby, které mají dynamiku a emoce. A i když nejste znalec, cítíte se jako v prvotřídní restauraci, kde každá složka na talíři chuťově ladí s těmi ostatními. A vy se tím vším prostě necháte unášet. Až přijde dezert v podobě Sonáty d moll La Follia od Arcangela Corelliho, kterou během psaní tohoto příspěvku už potřetí poslouchám.

Moc děkujeme Monice Václové za pozvání na akci a v TRITON IT si velmi vážíme spolupráce s Collegium Marianum.

Obr. 3: Obálka programu akce

Mám rád oborové insighty, nejen jako rychlé postřehy zvenčí, ale i jako pohled do kuchyně firem, které něco reálně staví. Jeden takový z TRITON IT sem dnes napíšu. Máme teď vytvořeny 4 pracovní mini-skupiny. Každá pracuje na jedné inovaci. Konkrétně...

Obr. 1: Nechal jsem Google Geminy načíst text tohoto článku s instrukcí vytvořit abstrahující fotorealistickou scénu, která by text popisovala. Výsledek je analogie novodobého "parního stroje", se kterým kolegové komunikují skrze terminály. Postprocessing: Alma Zajícová

1. Prototypování automatizovaného reportingu 

Jedna z činností, kterou v TRITON IT pro naše klienty zajišťujeme, je automatizovaný monitoring napříč firmou. Integrujeme výstupy z CRM, účetních systémů, pokladen na pobočkách, marketingových nástrojů a manažerům vytváříme report na jednom místě, nejčastěji v Google Looker Studiu a Microsoft Power BI. Připravujeme migraci na open-source Apache Superset (open-source ekvivalent předchozích dvou).

Největší časovou výzvou je odladit finální podobu reportu na míru. To odladění má dvě části: prvně zajistit, že tečou správná data, a potom ověřit, že report zobrazuje vše, co je potřeba vidět, způsobem, jakým je to chtěno. A zde jsou manažeři schopni dávat nejlepší zpětnou vazbu až v momentě, kdy vidí výstupy.

Abychom zefektivnili dlouhotrvající diskuze nad finální podobou, začali jsme na základě prvotních požadavků od manažerů generovat grafické náhledy reportů předem. K tomuto jsme vytvořili vlastní proces s pomocí Claude. Požadavky manažerů převádíme do popisného jazyka. Udělali jsme si doménově specifický jazyk založený na Markdownu, takový lidsky čitelný ekvivalent LookerML od Googlu. Popsané vstupy předáváme Claude a generujeme XML do SVG formátu, které slouží jako náhled pro klienta. Klíčové je, že při každém změnovém požadavku manažera jsme schopni rychle měnit náhledy. Tento proces postupně zdokonalujeme, aby se z něj mohla stát agentová služba v rámci toho, o čem píšu v bodě 4.

2. Automatizace obsahového oddělení

A lidé jsou zde pořád potřeba!

Jak to funguje? S každým klientem či tématem si držíme „bázový dokument“ obsahující vyčerpávající informace o firmě, aplikaci či daném tématu, strukturované v Markdownu.

Pro každé publikační kolo kolegové z obsahu tvoří tzv. „původní text“. Dokument nabitý informacemi, ve kterém je ideálně každé tvrzení podpořeno citací odborné studie, získanými daty či know-how insiderů. V původním textu je popsána celá nosná myšlenka článku, klíčový proces či sledovaná výseč odborného tématu. A tento text je zkontrolován a potvrzen odborníky u nás, nebo u klienta (záleží, zda tvoříme obsah pro své projekty, nebo klienty).

Tento původní text společně s bázovým dokumentem slouží jako vstupy do workflow v n8n. Aktuálně to děláme tak, že na každý případ užití (klíčové téma či klienta) máme zvlášť workflow, vytvořené z kopie šablony, kterou vylepšujeme.

V rámci workflow funguje několik rolí agentů. První jsou generovači, specializovaní každý na jiný kanál (LinkedIn, Facebook, tiskovky atd.). Každý bere jako vstup původní text a jeho parametrem je unikátní konfigurace agenta.

Pak máme kvalitativní agenty. Pokud je například původní text příliš dlouhý a informačně nabitý, navrhují rozdělení příspěvků. Další kvalitativní agenty testují informační hodnotu výstupu z hlediska splnění cílů příspěvku. Jiní pak testují formu.

Máme příklady nevhodné a vhodné formy komunikace, které vznikaly dříve během našich ručně psaných příspěvků a jejich oponentur, něco jako když Michelle Losekoot na svých školeních ukazuje špatné příklady komunikace a brainstormuje se svými posluchači, jak je vylepšit. Michelle se ptá: „A co na to Karel?“

Posledním kvalitativním článkem v procesu je zatím člověk. Kontroluje, zda to, co „vypadlo ze stroje“, je skutečně ono. Pokud ne, společně s informací o tom, co je špatně, to vracíme zpátky do stroje.

Dnes už víme, že celý tento proces za nějaký čas „zahodíme“ a přejdeme na to, co píšu v bodě 4.

3. Centralizace firemních dat pro automatizace i vývoj s genAI

Máme firemní wiki, máme Nextcloud, máme Google Drive, ale potřebujeme mít data na jednom místě tak, aby si pro ně mohly naše automatizační služby šahat. A nejen automatizační služby, vývoj aplikací s integrovaným genAI se stal neodmyslitelnou částí naší práce a je pro nás důležité mít klíčová data přístupná a jednotně spravovaná.

Pro textová data jsme sáhli po osvědčené ChromaDB. Pro multimédia jsme vybrali MinIO.

V případě textových dat dokumenty do ChromaDB ukládáme v Markdown formátu. Máme čtyři základní kolekce s metadaty (klíči) podle ID klienta, projektu/aplikace atd.:

1. „Knowhow source“ - slouží k uchovávání bázových dokumentů či exportů z wiki.

2. „Original posts“ - články z blogů či magazínů, digitalizované tištěné dokumenty, příspěvky na sociálních sítích včetně datace, oborového rozdělení a dalších parametrů.

3. „Comments“ - komentáře pod články, příspěvky na sociálních sítích, e-mailová komunikace, jakékoliv reakce.

4. „Generated posts“ - archiv námi vygenerovaných výstupů.

Data z těchto kolekcí se potom používají napříč workflow v n8n i vyvíjenými aplikacemi. Šahá se na „jedno místo“ do našeho datacentra, vždy s identifikátorem příslušného klienta.

4. Univerzální interní genAI rozhraní

Cílem je mít jednotné prostředí, ve kterém na jedné straně každý člověk ve firmě vyřeší veškeré automatizace a úkony spojené s genAI. A na straně druhé jej bude možno využít jako motor pro tento systém s libovolným LLM, včetně lokálně hostovaných, s možností mezi LLM přepínat dle kvalitativních a nákladových parametrů.

Toto řešení nám na jedné straně velmi usnadní (a již částečně usnadňuje) onboarding, reporting, vývoj softwaru i tvorbu obsahu, protože nahradí obsahové automatizace, o kterých jsem psal v bodě 2.

Na druhé straně nám i našim klientům poskytne maximální míru nezávislosti na korporátech i „kakaných“ softwarech přeprodávajících formou SaaS základní funkce LLM, obalené oborovými prompty.

Na čem to aktuálně stavíme? Vše, kromě části napojených LLM, je open-source.

Na frontendu máme OpenWebUI. Za ním je buď napřímo LLM model, zde se nám zatím nejvíce osvědčuje Claude, protože umí nejlépe používat nástroje doprogramované námi. Nebo jako alternativa k LLM modelu je k dispozici LangChain vrstva agentů, které píšeme na míru našim potřebám a které si umí šáhnout do našich databází pro informace.

Toto je část, na které aktuálně intenzivně pracujeme. Jakmile budeme hotovi, začneme plošně nasazovat u kolegů i vybraných klientů.

To, že jsem spíše technokrat než estét, se prolíná do mé práce odjakživa. Upřednostňuji funkčnost před vzhledem, robustní backend před líbivým frontendem. UX-áci a UI-áci jsou pro mě osvícení lidé, kteří mi dodají vstupy pro vývojáře. UX jsem dosud vnímal jako disciplínu na pomezí designu a statistiky. Že existuje také něco jako "emoční design", jsem netušil až do půlky minulého roku. Tento text je o mém střetu s emočním designem a o tom, co mi tento střet dal.

Kdo je Honza Tejchman

Honza Tejchman zasvětil část svého života poznávání lidských emocí. Po úspěšné kariéře v IT se začal věnovat terapii a psychologii. Vede tematická cvičení pro děti s rodiči pod názvem Empower The Child. Před lety nás seznámil společný kamarád Josef Smolka. A od té doby se s Honzou čas od času setkáme na nějakém IT projektu. Před rokem jsme se znovu potkali při zakázce na prodejní web určený pro specifickou cílovku.

Estetika versus emoce

Na společném projektu chtěl Honza vést ruce designerům. Řada požadovaných prvků byla pro mě na hraně vkusu. Honza měl ale jasno v emocích, které mají jednotlivé části webu postupně "vyzařovat". Říkal věci jako: "Tady chci průzračnou sklenici čisté vody", "Tady chci barevný dům u vody", "Tady chci tmavé barvy, déšť a mokro", "Tady teplo domova", "Tady nabídku". Když jsem si pak výsledek prohlížel očima cílovky, dokázal jsem cítit emoce, které nejspíš cítit má.

Moje zkušenost

Pořád jsem nad Honzovým přístupem musel přemýšlet. Až jsem mu na přelomu loňského a letošního roku zavolal a zeptal se ho, zda bych si u něj mohl objednat sezení a zkonzultovat s ním redesign webu TRITON IT. V té době jsem už v hlavě měl koncept komunikace skrze firemní vertikálu. Navštívil jsem tedy Honzu a tohle je pro mne ta nejzásadnější část našeho rozhovoru...

Běžel jsem ze schůzky s Honzou a volal naší Almě. Vychrlil jsem na ní výše uvedené a čekal zda mi řekne, že mi hráblo. Namísto toho mi Alma řekla: "Chápu, jdu nakreslit návrh, řekneš mi jestli je to ono.". Bylo to ono! A tak jsme vytvořili na webu TRITON IT představení naší práce skrze digitální vertikálu.

V TRITON IT nás baví práce pro naše klienty. Avšak v uplynulých 14 dnech jsme si nadělili dokončení redesignu vlastního webu. Konečně jsme dokončili realizaci prvků, které jsem poslední rok nosil v hlavě.

Úvodní kombinace SVG animace a videa

Chtěl jsem, aby bylo na první pohled jasné, že jsme živí lidé. Normální lidi, co žijí svou prací, nesedí v temné díře ani v okázalém luxusu. Že jsme firma, ne agentura přeprodávající jiné firmy, ani freelancer hrající si na korporát a mluvící o sobě v množném čísle.

Obr. 1: Nová titulní stránka TRITON IT

Důraz na digitální vertikálu jako pojítko mezi našimi službami

Prošli jsme si naše největší, dlouhodobé klienty, které jsme postupně za roky získali, a kteří od nás odebírají nejširší škálu služeb v největším objemu. A položili jsme si otázku: co mají všichni společného? Vyšel nám jasný profil. Jsou to číslaři a umí dobře počítat. Nemají rádi povrchnost a prokouknou líbivé pozlátko bez obsahu. Mají dobře integrovanou svou oborovou vertikálu a díky tomu jsou schopni tvořit marži a škálovat. Nás nevnímají jako dodavatele jedné služby, ale využívají nás jako podporu pro digitální část své vertikály napříč jednotlivými úrovněmi.

Obr. 2: Digitální vertikála firmy

Zužitkování shortsů pro slovníček digitálních pojmů

Oborový slovníček pojmů je standardní cesta pro zvýšení organické vyhledatelnosti webu skrze jednotlivá témata. Náš rostoucí počet případovek, reportáží a rozborů jsme propojili se štítky, které jsou zároveň oborovými termíny přístupnými z našeho slovníčku digitálních pojmů. Na širokém monitoru se obsah příspěvku a štítky zobrazují ve formě připíchnutého (sticky) panelu, který zůstává viditelný při scrollování obsahem. U blogů brandových (imagových) webů našich klientů do panelu navíc napojujeme související produkty z feedu a tím zvyšujeme konverznost obsahu.

Zároveň v rámci Czech Tech Talks tvoříme řadu shortsů, které často vysvětlují právě citované pojmy. Propojili jsme je s detaily odpovídajících štítků. S přibývajícím videoobsahem tak zvyšujeme informační hodnotu těchto detailních stránek.

Obr. 3: Shortsy napojené do detailu pojmů / štítků, zde konkrétně pro klíčové slovo LLM

Na závěr chci poděkovat mým kolegům, kteří se na webu podíleli...

• designérce Almě Zajícové za refresh brandu, barevné palety, návrh odprezentování vertikály,
• UX-ačce Lucii Kutsch za redesign titulky a dalších stránek,
• vývojáři Maximovi Pylypovi za nakódování webu a trpělivost s mými četnými připomínkami,
• bráchovi Markovi a Sergejovi Pylypovi za řešení animací, optimalizací, supervizi Maxima,
• Davidovi Trojanovi za pomoc s tvorbou obsahu,
• Tommy Swami a Jakubovi Jánskému za oponenturu,
• Sergejovi Tokárovi za odkomunikování.

A taky díky Honzovi Tejchmanovi za pomoc s odkomunikováním našich služeb. O tom bude můj příští příspěvek. 

Profilovky vygenerované a upravené pomocí AI je téma, které se na sociálních sítích poslední dobou často řeší. Já jsem se společníky vsadil na profi fotografa a navštívili jsme Vojtu Vlka v jeho ateliéru.

Bude to tak 16 let zpátky, kdy mě s Vojtou seznámil kamarád Petr Lukáš. Vojta byl už tehdy slavný fotograf a já pro něj s bráchou při škole brigádničil. Tehdy frčely fotobanky a my jsme měli za úkol popisovat fotky a nahrávat je do systémů. Jenže to znamenalo spoustu ruční práce – vyplňování popisků, tagů a model release smluv do různých uživatelských rozhraní. Tak jsme si to zjednodušili. Vytvořili jsme skripty, které z našeho seznamu fotek generovaly předvyplněné excely, do nichž jsme na jednom místě doplnili vše potřebné. Další skript pak hromadně přenesl data do EXIF formátu u fotek, takže se při nahrávání na fotobanky informace propisovaly automaticky.

Vojta byl pro mě velkou inspirací – nejen svým přístupem, ale i tím, jak uměl efektivně delegovat práci. Bylo skvělé se po letech znovu setkat a nechat si od něj udělat nové fotky.

Ano, AI umí leccos, ale autenticitu nenahradí. A focení u skvělého fotografa není jen o výsledku, ale i o zážitku. 🔥

Obr. 1: Marek, já, Jakub a Tommy s Vojtou Vlkem.